referáty
nejnovější referáty
Petřín
Autor: Tom Lexís | 27.1.2010 15:28 | 2 komentářů | Přečteno: 4388 krát
Petřín je nejvyšší vrch a zároveň jediný kopec v centru Prahy. Rozhodně není se svými 327 metry nejvyšším pražským kopcem; západní okraj Prahy u Zličína je o dobrých 70 metrů vyšší, ale Petřín je kopcem v Praze jistě nejznámějším.
JMÉNO
Původ jména "Petřín" není zcela bez dohadů. V němčině je to jednoduché: od dob Bílé hory se užívá název Laurenziberg, odvozený od sv. Vavřince (latinsky Laurentius). Český název má pravděpodobně původ v řečtině: "petros" znamená kámen či skála a slovo "petra" je kromě předchozích významů možné také přeložit jako jeskyně. Původ od slova "petra" uvádí i Kosmas ve své Kronice. Tento výklad se odvolává na těžbu pískovce; kamenolomy zde skutečně byly.
Podle jiných, byť málo pravděpodobných výkladů ale český název pochází z osobního přivlastňovacího zájmena Petřin, tedy náležející Petře. Ovšem které, to tato hypotéza neříká vůbec.
O něco pravděpodobnější by mohlo být vysvětlení jména vrchu jako zkomoleniny od německého označení Pronberg, Perunův kopec. V dávných dobách byl Petřín podle všeho skutečně zasvěcen vládci slovanského pantheonu Perunovi, na jehož počest tu ještě v dobách křesťanských planuly ohně. Snad proto byla s příchodem křesťanství hora zasvěcena sv. Vavřinci, který skonal na ohni…Ovšem Slované vrch s Vavřincem nijak nespojovali.
Další výklad pak hovoří o původu z označení Patřín, tedy vrch, ze kterého se shlíží dolů a stráží se tak město před nevítanými návštěvami. To může souviset i s tím, že Strahov (=strážný vrch) se s Petřínem prolíná.
Z HISTORIE PETŘÍNA
Z vrchu Petřína pronášela bájná kněžna Libuše vznešená a hrdá slova o městu, jehož sláva… dál to známe asi všichni. Ať už měl Kosmas pravdu či nikoliv, na Petříně za dob pohanských planuly ohně na počest slovanského boha Peruna. V devátém století byl vrch pokryt pralesem.
První význačnější zmínka o Petřínu není příliš povzbuzující: kronikář Kosmas o vrchu hovoří jako o místu, kde se roku 1108 konala poprava Vršovců. Neznamená to ale nutně, že Petřín byl popravčím vrchem. Tyto exekuce se zde odehrávaly jen v ojedinělých případech.
Podstatnější než popravy bylo pro Petřín to, že sloužil jako zdroj kamene. Ten se zde lámal již kolem 10. století.
Do poloviny 14. století patřil Petřín do kraje rakovnického, teprve se stavbou Hladové zdi se stal roku 1360 součástí pražského města. Do té doby pod Petřínem neležela Praha, ale dnes neexistující ves Nebovidy - z té zůstalo jen pojmenování jedné ulice poblíž Kampy.
Roku 1370 dostal - podle nepříliš věrohodných zdrojů - Petřín na léto nezvyklé osazenstvo: Karel IV. u kostela sv. Vavřince usadil několik perských tkalců koberců i s rodinami. Byla-li by to pravda, tak odlehlé místo bylo žádoucí; kdoví, jak by křesťanští Pražané přijali muslimy.
Dnes bohatě osázený stromy, byl Petřín dlouho holý. Císař Rudolf II. zde hodlal vysadit stromy, ale až do roku 1840 byl vrch pustý. Od začátku novověku do 19. století sloužil vrch jako vinice či štěpnice a kamenolom. V polovině 19. století zde proběhla další výstavba obranného komplexu. Od roku 1882 začal být pražský kopec zpřístupňován.
ZAHRADY
SAD NA NEBOZÍZKU, NEBOZÍZEK
Pod těmito názvy se skrývá park ležící mezi Hladovou zdí a tělesem lanové dráhy na východním svahu Petřína, táhnoucí se od ulice Újezd až téměř k vrcholu svahu pod Štefánikovu hvězdárnu.
SEMINÁŘSKÁ ZAHRADA
Tato ovocná zahrada se rozkládá na východním svahu Petřína a přes těleso lanové dráhy sousedí se sadem na Nebozízku na jihu a se Schönbornskou a Lobkovickou zahradou na severu. Zahrada je velice působivá především svými výhledy na Staré Město, Malou Stranu a Hradčany, umocněné v jarních měsících kvetoucími ovocnými dřevinami. U vyhlídkové cesty v polovině svahu stojí nově zrekonstruovaná restaurace Petřínské terasy. Další zajímavostí je studánka Petřínka nedaleko od restaurace a v umělé proláklině stojící kaple.
Původně se jednalo o ovocnou klášterní zahradu založenou v 17. století. Veřejnosti byla zpřístupněna v roce 1930. Od roku 1980 zde postupně probíhá asanace a obnova ovocných dřevin.
RŮŽOVÝ SAD
Leží na samém vrcholu Petřína. Hlavní atrakcí jsou zde záhony růží. Počet růží se pohybuje okolo dvanácti tisíc. Další zahradnickou zvláštností je trvalková zahrada Květnice, pro veřejnost volně přístupná ve vegetační době. Končí zde lanová dráha svou horní stanicí Petřín, nachází se tu Štefánikova hvězdárna s pomníkem Milana Rastislava Štefánika a plastika Polibek. U hvězdárny se nachází památný strom - líska turecká.
Růžový sad s Květnicí je poměrně mladou zahradou, založenou až ve třicátých letech dvacátého století.
PARK U ROZHLEDNY
Nachází se na vrcholu Petřína a hlavní dominantou je pochopitelně známá rozhledna. Kromě ní jsou zde ještě zrcadlové bludiště, kostel sv. Vavřince, kaple Božího hrobu, kaple Kalvárie a Křížová cesta vedoucí z Vlašské ulice.
STRAHOVSKÉ ZAHRADY, ZAHRADY KLÁŠTERA NA STRAHOVĚ
V klášterním komplexu řádu premonstrátů a jeho okolí se nacházejí tyto zahrady: Konventní zahrada, Opatská zahrada a Velká strahovská zahrada, která se rozkládá v směrem k jihu a východu od vlastního kláštera. Některé ze zahrad uvnitř kláštera nejsou běžně přístupné.
Při založení kláštera roku 1140 s ním bylo spojeno i okolní rozsáhlé území, použité jako užitkové zahrady.
LOBKOVICOVA ZAHRADA
Jedná se o původně barokní zahradu patřící k Lobkovickému paláci. Menší část zahrady v okolí paláce není veřejnosti přístupná, v paláci je dnes velvyslanectví Spolkové republiky Německo a tato část zahrady k němu přísluší. Zbývající část je ovšem přístupná. Rozkládá se na severním svahu Petřína a je bohužel ve značně zanedbaném stavu.
Zahrada vznikla v roce 1700 a po získání zahrady rodem Lobkoviců v roce 1753 prošla velkými úpravami. Původně barokní zahrada italského typu byla později upravována v duchu anglického krajinářského slohu. Poslední desetiletí nejsou této zahradě příznivé a její stav je jen torzem jejího původního stavu.
SCHÖNBORSKÁ ZAHRADA
Barokní terasovitá zahrada nacházející se na severním svahu Petřína je pro veřejnost uzavřena. Spolu se Schönbornským palácem je majetkem Spojených států amerických, které využívají zahradu i palác jako své velvyslanectví. Nejznámější z této zahrady je nejspíše vyhlídkový pavilon v horní části zahrady, na kterém vlaje státní vlajka USA. Část zahrady je možné vidět ze zahrady Lobkovické nebo z vyhlídky v horní části Vrtbovské zahrady, případně z vyhlídky Hradčanského náměstí.
Počátek historie zahrady a paláce spadá do let okolo roku 1650. Zahrady prošly několikráte přeměnou a přestavbou. I zde působil od roku 1795, kdy se majiteli stali Schönbornové, vliv anglického krajinářského slohu. V roce 1924 se majitelem stala vlády USA.
VRTBOVSKÁ ZAHRADA
Rozlohou malá, významem a krásou velice cenná zahrada rozkládající se na zlomu severního a východního svahu Petřína. Tato zahrada také překračuje významem hranice Prahy a České republiky a patří dnes, zvláště po nedávno ukončené rekonstrukci, k nejkrásnějším barokním terasovitým zahradám. Veřejnosti je přístupná, ovšem pouze v omezené době a za vstupné. Vchod do zahrady je z Karmelitské ulice č. 25 nedaleko od Malostranského náměstí. Popis zahrady se vymyká možnostem této stránky, uveďme tedy jen, že z horních částí zahrady se rozevírá nádherný pohled na Prahu.
Vrtbovský palác, ke kterému zahrada náleží, vznikl v roce 1622 spojením dvou domů. Zahrada však vznikla až okolo roku 1720, kdy majitelem byl rod Vrtbů. Později byla zahrada několikrát přestavěna, poslední rekonstrukce proběhla v letech 1990 až 1998.
POŽÁR V ZAHRADĚ KINSKÝCH
Dvacátého šestého února 2002 před 11. hodinou dopolední začalo hořet podkroví opuštěného domku ve střední části Kinského sadu, nedaleko dřevěného kostelíka sv. Michala. Požár rozdmýchávaný prudkým větrem rychle zachvátil celou střechu. Naštěstí vál vítr směrem od dřevěného kostelíka. Kdyby tomu tak nebylo, snad by požár ohrozil i tuto jedinečnou památku. Plameny, které dosahovaly bezmála deseti metrů, doprovázel hustý dým zřetelně viditelný i z pravého nábřeží, z Letné, Hradčan či části Starého města, odkud není tato část zahrady ani přímo vidět.
Hasiči neměli jednoduchou práci, protože se úzkými klikatými cestami nemohli svými vozy dostat do bezprostřední blízkosti objektu. Přestože požár záhy zvládli, zůstalo z objektu pouhé torzo; celá střecha lehla popelem a zbyla jen ohořelá torza střešních trámů. Ještě po čtvrt roce bylo okolí požáru cítit spáleninou.
Fotografie požáru lze nalézt na adrese http://album.volny.cz/mikapav.
ZAJÍMAVÉ OBJEKTY
• KOSTEL SV. VAVŘINCE
Vrch Petřín, za Slovanů místo posvátného ohně, byl logickým místem pro stavbu kamenného křesťanského svatostánku. Tajuplný Petřín byl v oněch časech asi rejdištěm duchů, vždyť i v plamenech ohňů v lomech se zjevovaly záhadné postavy a výjevy. Podle kronikáře Hájka byla kaple založena roku 992 za vlády Boleslava II., neustále brojícímu proti pohanským ohňům na Petříně. Hájkova kronika jako jediná datuje založení kostela rokem 992. Jiné (a věrohodnější) zdroje kostel sv. Vavřince zmiňují prvně až roku 1135. Tehdy, za Soběslava I., patřila původně kaple, později kostel, vyšehradské kapitule. V dalších análech lze kromě letopočtů 992 a 1135 nalézt jako založení kostela také údaj 1003.
Kaple byla obnovena v letech 1260 a 1590. Roku 1732 byl kostel přičleněn k cechu pražských kuchařů. O rok později zde proběhla první pobožnost Křížové cesty v Čechách. V roce 1735 započalo nedokončené rozšiřování kostela, které pokračovalo po 35 letech. Kostel dostal barokní podobu s kupolí a dvěma věžemi díky staviteli Ignáci Antonínu Palliardimu, pravděpodobně s pomocí Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stavba byla dokončena roku 1780. Původní románská kaple byla včleněna do stavby jako sakristie. Kostel byl zrušen roku 1784, ale Pražané jej i po nezdařeném odprodeji dále využívali jako svatostánku.
Roku 1818 se z kostela málem stal základ pro stavbu hvězdárny. Tehdejší ředitel klementinské hvězdárny P.M.A.David ale tenkrát narazil na úřední stanovisko - bylo zamítavé mj. pro možné nebezpečí plynoucí z blízkých zásobáren prachu dělostřeleckého skladiště. Roku 1839 postoupila svatovítská kapitula kostel Praze a město jej začalo rekonstruovat. Chod kostela ještě narušil požár roku 1849. Roku 1926 byla provedena větší oprava kostela.
V interiéru se nacházejí obrazy od Jana Claudia Monna a Václava Markovského, sochu sv. Vavřince nad západním průčelím vytvořil Lederer roku 1756. Současný interiér, jemuž dominuje zavěšený kříž, je dílem architekta Jiřího Pelcla. Od roku 1994 náleží kostel církvi starokatolické, které slouží jako katedrální chrám.
• HLADOVÁ ZEĎ
Zeď z místní petřínské opuky nechal zbudovat v letech 1360 až 1362 císař Karel IV. Bohuslav Balbín píše, že "Karel proto tak činil, aby milované město rodné před úkladem nepřátel ochránil a též proto, aby lidu pražskému, hladem právě strádajícímu, výživy poskytl. Císař nazýval dělníky na stavbě zaměstnané svou vřele milovanou rodinou… Každodenně k lidu na Petříně pracujícímu sám docházel… Oblékna pak haleny dělnické sám, Karel při stavbě pracoval po několik hodin denně.". Takovéto sociální vyprávění je pouhou fikcí, protože stavba měla jednoznačně fortifikační účel a hlad vypukl až v době, kdy opevnění bylo rozestavěno. Zeď měla několik bastionů, ale ty se nedochovaly.
Po opravě zdi, která proběhla roku 1624, byla k Hladové zdi přidána mohutná fortifikace, a to z nařízení Marie Terezie v polovině století následujícího. Na tomto opevnění byly také vztyčeny jednotlivé bastiony, z nichž jeden tvoří základ hlavní kopule dnešní Štefánikovy hvězdárny. Ve zdi bylo postupně vylámáno, zazděno a o kus dále později opět vylámáno množství průchodů, jejichž původní obrysy jsou dodnes patrné. Zeď se zapsala i do povědomí astronomů. Kromě toho, že tvoří jednu stěnu Štefánikovy hvězdárny, je známa také tím, že roku 1804 ředitel klementinské hvězdárny P. Martin Alois David odtud vedl svá pozorování při měřeních rozdílu zeměpisných poloh Prahy a Drážďan.
Dnes je zeď dlouhá 1178 metrů, tlustá je průměrně 170 cm a vysoká kolem osmi metrů.
Hladová zeď, nazývaná také zdí zubatou či chlebovou, prošla mnoha rekonstrukcemi, například v době Ferdinanda II, poté za panování Marie Terezie, po vyhlášení republiky v letech 1923-5 či po roce 1975. Také v současnosti probíhá od 90. let 20. století její rozsáhlá rekonstrukce.
• LANOVKA
Lanová dráha pochází z roku 1891. Původně měla délku 396,5 metru s převýšením 102 metrů a vedla ze stanice na konci ulice U lanové dráhy přímou tratí k restauraci Nebozízek. Dva vozy, oba pro padesát cestujících, byly poháněny tíhou dvou nádrží s vodou o objemu 5,5 m3. Voda se v horní stanici napustila a v dolní zase vypustila. Během 1. světové války byl provoz lanovky zastaven a obnoven byl až roku 1932, a to na trati prodloužené dole do stávající zastávky v domě č.p. 1, skrz Hladovou zeď a končící v nově postavené stanici. Trať se tak prodloužila na 510 metrů s převýšením 130,5 metru. Nové vozy pro dvojnásobný počet cestujících již poháněl elektromotor po dvojkolejnicové (tedy jednokolejné) trati se čtyřkolejnicovým úsekem pro vyhnutí obou vozů. Původní trať byla naproti tomu trojkolejnicová a vyhýbací úsek byl čtyřkolejnicový. Také rozchod se z původního jednoho metru změnil na 1435 mm. Zajímavé je řešení kol: jedna strana je opatřena klasickými železničními koly, zatímco druhá strana sestává z válcových kol bez nákolků. Další zlom v provozu lanovky nastal roku 1965, kdy se část trati sesula a roku 1967 došlo k dalšímu sesunu, který trať zdevastoval zcela. Nové vozy, se zachovaným maximálním počtem cestujících, poháněné původním zařízením (díky nadšencům, kteří jej zakonzervovali) se na zcela přebudovanou trať vydaly roku 1985. Kromě vozů jsou u lanovky důležitá také lana: jsou tři, každé o průměru 34 mm. Kromě jarní a podzimní dvou- až třítýdenní revizní odstávky jezdí lanovka stále v rámci MHD.
• PETŘÍNSKÁ ROZHLEDNA
Rozhledna byla postavena r. 1891 z podnětu Klubu českých turistů v rámci jubilejní pražské výstavy jako 5x zmenšená replika Eifellovy věže. Plány byly schváleny v únoru, první výkop byl proveden v březnu a stavba trvala jen pět měsíců; v srpnu 1891 byla rozhledna slavnostně otevřena, přičemž hotova byla de facto již o měsíc dříve. Rozhledna je vysoká 63,5 m a na její vrchol, který je ve stejné nadmořské výšce jako skutečná Eifellovka, vede 299 schodů. První patro je ve výšce 20 m a druhé v 56 metrech nad zemí. Rozhled z galerie předestírá nejen celou Prahu, ale za jasného počasí i výhled po bezmála celých Čechách. Po požáru ruku 1938 prodělala rozhledna částečnou přestavbu horní části. Pokusně roku 1948 a nastálo o pět let později zde byl umístěn televizní vysílač. Ten pracoval až do začátku devadesátých let, kdy zahájil provoz vysílač na Žižkovské věži. Žižkovský vysílač postupně petřínský nahradil zcela. Roku 1998 přešla rozhledna do majetku města a podstoupila generální rekonstrukci trvající dodnes. Proto je také rozhledna nyní uzavřena.
• BLUDIŠTĚ
Budova z roku 1891 je maketou vyšehradské brány Špička. Původně sloužila jako pavilon Klubu českých turistů na Jubilejní zemské výstavě roku 1891. Dnes je zde diorama od Karla a Adolfa Liebscherových o délce 10,5 metru zachycující boj se Švédy na Karlově mostě za třicetileté války. Zrcadlové bludiště obohacené o křivá zrcadla bylo do budovy doplněno po přenesení stavby na Petřín roku 1893.
• ŠTEFÁNIKOVA HVĚZDÁRNA
Lidová hvězdárna postavená r. 1928 u Hladové zdi. Viz O zahradnících a hvězdářích petřínských.
• STRAHOVSKÝ KLÁŠTER
Klášter na Strahově, založený díky olomouckému biskupu Jindřichu Zdíkovi v roce 1140 Vladislavem II. pro řád premonstrátů. Skládá se ze dvou kostelů (kostelu sv. Rocha a kostelu P. Marie), kláštera, knihovny a hospodářských budov. Převládajícím slohem je baroko. Od roku 1953 je v prostorách kláštera umístěn Památník národního písemnictví.
• KOSTEL SV. MICHALA
pravoslavný kostel sv. Michala postavený ve 2. polovině 17. století. Na Petřín byl přenesen v roce 1929 ze zakarpatské Rusi (z Medvědovců u Mukačeva) jako nový přírůstek do sbírek Národopisného muzea. Měl být hlavní součástí zamýšleného skanzenu. Kostel je celý ze dřeva, střecha je krytá šindely. Po rekonstrukci v roce 1990 měl být zpřístupněn; dosud se tak nestalo.
• KALVÁRIE
Kaple Kalvárie (také nazývaná kaple Svatého kříže) je barokní stavba z let 1735-1737 se sousoším Kalvárie a Žalářem Kristovým, obnovená roku 1884. Sgrafito Zmrtvýchvstání Krista vytvořil malíř Riedl r. 1936 podle návrhu Mikoláše Alše.
• KAPLE BOŽÍHO HROBU
Orientálně vyhlížející kaple Božího hrobu postavena mezi lety 1732 a 1738 podle skutečného jeruzalémského hrobu knězem Norbertem Saazerem. Opravena byla r. 1845 a poté 1884. Původně čtrnáctá, poslední zastávka Křížové cesty.
• KŘÍŽOVÁ CESTA
Roku 1733 byla v kostele sv. Vavřince sloužena první pobožnost Křížové cesty v Čechách. Následně bylo na cestě ze Strahova podél hradeb zbudováno šest kaplí Křížové cesty. Až na jednu byly tyto kapličky oboustranné, dvanácté zastavení bylo na zdi kostela a posledními zastaveními byla kaple sv. Kříže a kaple Božího hrobu. Roku 1836 byly již zpustošené kaple zbořeny a o dva roky později byly již všechny nahrazeny novými a vysvěceny. Změnilo se i výchozí místo cesty, a to od kostela sv. Karla Boromejského pod Petřínem. Obrazovou část kaplí vytvořil malíř Josef Führich, obnovu provedl malíř Jakub Schikaneder. Kapliček je čtrnáct.
• KVĚTNICE
Trvalková zahrada Květnice vznikla v letech 1935 až 1937 v rámci budovaní Růžového sadu. Jedná se o relativně malou uzavřenou plochu rozkládající se na městských hradbách s jediným vstupem. Díky tomu vyniká velice intimní atmosférou. V Květnici se nachází mnoho druhů různých trvalek a dřevin od sukulentů po vodní rostliny. V posledních letech jsou zde prováděny redukční zásahy vzrostlých dřevin, které Květnici neúměrně zastiňovaly a tím ohrožovaly její funkci. Květnice patří k Růžovému sadu, nachází se asi 100 metrů od budovy Štefánikovy hvězdárny, otevřená je v ve vegetační době a vstup do ní je volný.
• LETOHRÁDEK KINSKÝCH
Letohrádek Kinských, empirová stavba z let 1827 až 1831 pochází od architekta Jindřicha Kocha. Od roku 1902 zde byly umístěny sbírky lidového umění. Zámek je součástí Národního muzea. Dnes je veřejnosti nepřístupný.
S letohrádkem souvisel i vyhlídkový pavilon z roku 1830, dnes nad kostelem sv. Michala. Začátkem 20. století byl přebudován ve vyhlášenou restauraci v Kinského sadech, ale po únorovém převratu započal její úpadek. Dnes je z restaurace s terasou nepoužitelná ruina.
• RESTAURACE NEBOZÍZEK
Jako restaurace slouží od roku 1763. Výletní restaurace Pražanů za své jméno vděčí od roku 1433 vinicím, mezi kterými se cesta kroutila jak nebozez. Známá zkazka o tom, že císařský synek neuměl pořádně mluvit, a tak si k jídlu poručil "husu nebo zízek", je hned z několika důvodů nesmyslná, leč poetičtější než pracovní nástroj, podle kterého se ve skutečnosti jmenuje. Při sesuvu půdy roku 1967, který byl po tři desetiletí konečnou ranou pro provoz lanovky, se terasa Nebozízku propadla o pět metrů. Objekt byl obnoven roku 1985.
• SLOUPOVÉ SLUNEČNÍ HODINY
pětimetrové sloupové hranolové sluneční hodiny pocházejí snad z prostor u kostela sv. Prokopa na Žižkově. Jsou datovány rokem 1686. Každá ze čtyř stran byla původně opatřena polosem - tyčí, z jejíhož stínu se na vyrytých číslicích odečítaly hodiny. Na jednotlivých stranách hodin jsou reliéfy ukřižovaného Krista, sv. Rocha, sv. Šebestiána a sv. Rozálie. Současné umístění a orientace hodin, stejně jako absence polosů nedovoluje jejich původní užití.
• KAPLE
původně snad kaple sv. Ludvíka, která přináležela ke karmelitánskému kostelu Panny Marie Vítězné. Rekonstruována byla naposledy v roce 1990.
• STUDÁNKA PETŘÍNKA
Studánka s pramenem, který je podle pověsti léčivý a má afrodisiakální účinky.
• RESTURACE PETŘÍNSKÉ TERASY
původně restaurace U černého orla, po dlouhém chátrání přestavěná a obnovená v 90. letech 20. století.
SOCHY NA PETŘÍNĚ
• ČTRNÁCTILETÁ
Socha od K. Dvořáka z roku 1928 byla ukradena.
• TOUHA
Socha V. Amorta z roku 1899 byla odstraněna.
• VODNÍK A RUSALKA
Sošky V. Amorta z roku 1907. Rusalka byla ukradena, Vodník následně umístěn do depozitáře.
• FONTÁNA S CHLAPCI
Fontána nazývaná U žabiček ukazuje dvojici chlapců hrajících si s žábami a s rybou. Modely pro sošky byli vnuci T.G. Masaryka Leonard a Herbert Revilliodovi, kteří později zahynuli v zahraničním odboji. Původně mělo sousoší stát v lánském zámku. Dílo K. Dvořáka z r. 1948.
• HERKULES
Socha dříve umístěná na Kampě pochází z konce 17. století. Dnešní stav je vinou vandalů naprosto katastrofální.
• KVAPILOVÁ
Česká herečka Hana Kvapilová, členky Národního divadla (1860 až 1907). Socha sedící postavy v dlouhých šatech s kyticí na klíně. Autorem sochy z bílého mramoru z r. 1913 je Jan Štursa. Pod pomníkem je uložena urna s popelem herečky.
• LACHTAN
Socha J. Laudy z roku 1953.
• LAUB
Socha Ferdinanda Lauba (1832 až 1875), českého houslisty a světoznámého virtuosa.
• K.H.MÁCHA
Karel Hynek Mácha, český básník (1810 až 1836), narozený pod Petřínem. Socha stojící postavy se pravou rukou, ve které drží tužku, opírá o zídku s otevřeným sešitem. V levé ruce drží kytici šeříku. Podstavec z leštěné žuly. Autorem bronzové sochy vztyčené r. 1912 je Josef Václav Myslbek.
• NERUDA
Český básníka, spisovatel a novináře Jan Neruda (1834 až 1891). Narodil se v kasárnách, stojících na úpatí Petřína. Socha stojící postavy s rukama založenýma za zády drží široký klobouk. Autorem bronzové sochy z r. 1970 je Jan Simota.
• NOVÁK
český hudební skladatel Vítězslava Nováka (1870 až 1949). Socha stojící postavy v nadživotní velikosti. Autorem bronzové sochy z r. 1950 je Jan Kodet.
• P. MARIA
Prozatím bez textu
• POLIBEK
Sousoší autora J. Mařatky z roku 1910.
• ŠTEFÁNIK
Československý astronom, politik a letec Milan Rastislav Štefánik (1880 až 1919). Socha stojící postavy v letecké kombinéze drží v ruce písemnosti. Autorem bronzové sochy je Bohumil Kafka. Na současném místě před Štefánikovou hvězdárnou byla slavnostně odhalena prezidentem Václavem Havlem roku 1994.
• VRCHLICKÝ
Český básník Jaroslav Vrchlický (1853 až 1912). Socha sedící postavy s knihou v ruce a s dvěma okřídlenými génii u nohou. Autory pískovcové sochy z r. 1960 jsou Josef a Antonín Wagnerovi a Jan Sokol.
Komentáře (2)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
