Májovci

Autor: Marta | 5.2.2012 16:59 | 0 komentářů | Přečteno: 4210 krát

 

Po revolučním roce 1848, do kterého byly vkládány velké naděje, byl český národní i kulturní život naopak velmi ochromen. Policejní persekuce Bachova absolutistického režimu stíhala každý svobodný projev a jakýkoliv pokus o politické, vlastenecké či literární zviditelnění. A tak se zdálo, že v polovině 50. Let se v literatuře nedělo téměř nic pozoruhodného a převládal klid a nečinnost stejně jako v celém veřejném životě. V této době pozornost vzbuzovala snad jen Erbenova Kytice a prózy Boženy Němcové. Starší literáti buď zemřeli (Tyl, Havlíček) nebo se stáhli do ústraní. Stanovisko ustrašené loajality a pasivního vyčkávání bylo vlastní autorům druhořadého významu. Toto stanovisko vyplývalo ze samého třídního rozdělení tehdejší české buržoazie, které měla silně maloměšťácký charakter. Na rozdíl od buržoazie se stupňoval význam národně a demokraticky uvědomělé inteligence, zejména sílící vrstvy českých vzdělanců. Hlavním cílem bylo prolomit klid a nečinnost. V této době se zformovala skupina mladých spisovatelů vedena literátem Josefem Václavem Fričem.  Pro Friče a jeho stoupence bylo obtížné publikovat svá díla, a proto se okruh spisovatelů kolem něj rozpadl.V této době přichází na scénu výrazná skupina několika českých básníků a prozaiků seskupená kolem Vítězslava Hálka a Jana Nerudy nazývána májovci, podle literárního almanachu Máj, vydávaného od roku 1838. Almanach Máj je literární sborník sestavený představiteli této generace mladé inteligence.Tato generace byla označována také jako májová škola. Spojovala je touha bojovat literaturou o ideály lidské a národní svobody. Jejich hlavním cílem bylo zdůraznit skutečnost, že Čechy mají mnoho společného s Evropou jak v oblasti sociální tak i politické a že mají společné cíle a ideály. Hledali v literární minulosti spřízněné autory, kteří by jim pomáhali těchto ideálů dosáhnout. Pro nás není nezajímavé, že v této době byly prostředky pomáhající v tvorbě těchto mladých lidí drogy a alkohol. Jejich hlavní inspirací byl však Mácha a jeho Máj. Podle něj byli označováni za májovou školu. Máchovo dílo jim usnadňovalo nalézt výraz pro vyjádření nesouladu mezi ideály revoluce a mezi skutečností, jež přišla po její porážce.  Krom Máchy se však obraceli s obdivem k tvorbě Boženy Němcové a Karla Jaromíra Erbena, kteří uměli vytvořit v literatuře konkrétní obraz národního života a básnicky vyjádřit základní vlastnosti českého člověka. Vedle nich to byl také Karel Havlíček se svojí útočnou satirou a neobyčejným realismem.  Ale především dávali přednost současnosti před historismem. Věnovali se veřejnému životu, který se snažili oživit. A tak roku 1861 vzniká pěvecký spolek Hlahol, o rok později sportovní občanské sdružení Sokol a od roku 1863 funguje Umělecká beseda, což je spolek sdružující české umělce v literárním, hudebním a výtvarném oboru. Duší Umělecké besedy byl Vítězslav Hálek. V tomto spolku se pořádaly diskusní a společenské večery a roku 1864 se zasloužili o shakespearovské slavnosti v Novoměstském divadle. Dalším divadlem, které ovlivnila činnost májovců bylo Prozatímní divadlo s původními hrami V. Hálka a divadelními recenzemi J. Nerudy.

Vítězslav Hálek

Mluvčím generace májovců byl Vítězslav Hálek, který je považován za jednoho ze zakladatelů moderní české poezie. Jeho básně jsou velmi optimistické, romantické, láska je v jeho dílech považována za nejvyšší hodnotu lidského života. Mezi jeho díla patří například soubor básní Večerní píseň, který byl i zhudebněn. Ve své tvorbě se inspiroval  Puškinem a hlavně samozřejmě Máchou. Hálek byl i úspěšný žurnalista, fejetonista, cestopisec a dramatik. Jeho hrou Král Vukašín bylo roku 1862 otevřeno Prozatímní divadlo.

Jan Neruda

Dalším umělcem z této generace je Jan Neruda. Neruda je zřejmě nejvýznamnější osobností této generace, je jedním z iniciátorů vydání almanachu Máj a je taktéž považován za zakladatele moderní české poezie. Jeho tvorba zaujímá velmi důležité místo ve vývoji české poezie 2. Poloviny 19. Století. Na rozdíl od Hálka jsou jeho díla plná pesimismu. Využívá svou velmi bohatou slovní zásobu, často zpřehazuje slovosled a zdůrazňuje děj opakováním výrazů. Díky jeho pesimismu byla jeho díla uznána až zhruba 20 let po jeho smrti. Optimističtější básnická sbírka, ve které nachází Neruda novou chuť do života, je sbírka Písně kosmické. Neruda také v této sbírce reaguje na rozvoj vědy a techniky a rychle postupující industrializace. Za vrchol jeho prozaické tvorby jsou považovány Povídky malostranské. Je to soubor třinácti povídek, které jsou založeny na pozorování a vlastních zážitcích Nerudy, žijícího na Malé Straně.

Karolína Světlá

Jednou z mála žen, která patří do této generace, je Karolína Světlá. Její prioritou byla prozaická tvorba, které se odehrává hlavně v místě bydliště jejího muže, v Podještědí. Tam slyšela zajímavé příběhy, které pak zpracovala do svých povídek. Hlavní postavy jsou většinou ženy, které jsou ochotny obětovat své štěstí pro štěstí jiných. Mezi nejznámější povídky patří Hubička, která se stala podkladem pro libreto ke stejnojmenné Smetanově opeře. Mezi další povídky patří třeba Černý Petříček nebo Námluvy. Světlá byla členkou několika emancipačních spolků a působila i v novinách, kde jejím hlavním tématem bylo postavení žen ve společnosti.

Jakub Arbes

Jako dalšího bych ráda trochu představila významného beletristu Jakuba Arbese. Ten sympatizoval s májovci, zastával stejné názory, ale nepatřil mezi ně. Mezi jeho vzory patřil Jan Neruda a Karel Hynek Mácha. Mezi jeho první úspěchy patří rozluštění Intimního deníku Máchy. Náměty jeho děl směřují do soudobé Prahy, kde žil po celý svůj život. Je zakladatelem romaneta. Literárního žánru, jehož podstatou je dramatický děj směřující k výrazné pointě. Jeho příběhy mají fantastickou zápletku, která je nakonec vyřešena zcela racionálně. Poprvé bylo jako romaneto označeno dílo Svaté Xaverius. V dalším romanetu, v Newtonově mozku, je zdůrazněno fantastično, ve kterém hlavní hrdina putuje do minulosti.

Rudolf Mayer

Další z májovců je Rudolf Mayer, který zemřel předčasně ve 27 letech a za svůj život nevydal žádnou básnickou sbírku, posmrtně ji vydal jeho přítel. Sbírka vyšla roku 1851 pod názvem Pod vlast a svobodu.

Václav Šolc

Václav Šolc také bohužel zemřel velmi mladý. Jeho tvorba je označována jako přechod od májovců k ruchovcům. Jeho básně se zabývají národní tématikou.

Adolf Heyduk

Básně Adolfa Heyduka nejsou moc známa, vydal však kolem 60 básnických sbírek. Jeho díla se zabývají hlavně přírodní, či rodinnou tématikou.

Hodnocení: 2.3/5 (77 hlasů)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Odeslání komentáře
Pro tučné písmo použijte [B]text[/B] pro kurzívu [I]text[/I]
Smajlíci: :-) ;-) :-( :-D :-! 8-) :-/ *WALL* *ROFL* *LOL* *YES*

© Copyright 2008 - 2010 Portik.cz - all rights reserved, realizace Live trading, s.r.o.
Nezodpovídá za kvalitu, zdroj a prává všech uveřejněních referátů !