referáty
nejnovější referáty
Chodské povstání - Jan Sladký Kozina
Autor: Tom Lexís | 16.12.2009 20:31 | 1 komentářů | Přečteno: 4972 krát
Kozina byl po bitvě na Bílé hoře vlastníkem Chodského panství, jako účastník povstání popraven.Chodové jsou prodáni Lamingerovi(Lomikar) jako úplný dědičný majetek za 56.000 zlatých. Nový pán neuznal jejich svobod a privilegií a nakládal s nimi jako s lidem poddaným. [Chodové], do té doby nekatolíci, jsou násilně na katolickou víru obracení, museli odevzdat zbraň i prapor a jsou donuceni k robotám. Roku 1635 zemřel Wolf Vilém Laminger. U jeho syna a dědice Maxmiliána se domáhali [Chodové] svých svobod rovněž marně. chtěli se jako kdysi vykoupit, alej jejich žádost r. 1668 je navždycky zamítnuta a pod přísnými pokutami nařízeno jim perpetuum silentium. Jejich hrad v Domažlicích zatím sešel. Max. Laminger dal v Trhanově vystavět nový zámek, kterému se přes Lamingerův zákaz, říká německy »Chodenschloss«. Max. Laminger si vynutil na Chodech staré listy svobod, až na dva. Ale toto násilné vymáhání starých privilegií obživilo v chodském lidu víru v jejich platnost a roznítilo touhu po bývalé svobodě. Když také r. 1691 Domažlický soused Matěj Just v nich vzbudil naději v osvobození, vyslali [Chodové] r. 1692 deputaci k císaři. Deputace byla vlídně přijata a také nařízena komise k vyšetření chodských stížností. Z toho [Chodové] začali spoléhat již na své vítězství a odepřeli Lamingerovi poslušnost a všechny robotné služby. Vrchnost toho proti nim užila a dovolala se úřední pomoci. R. 1693 hejtman plzeňského kraje,Hora, jim ohlásil veřejně na trhanovském zámku, že privilegia jejich již neplatí a že mají býti poslušni své vrchnosti. Proti tomu se výmluvně ozval Jan Sladký z Újezdu, řečený Kozina. [Chodové] neposlechli a chtěli se dále hájiti. Jejich záležitosti se ujal advokát Strauss, a nesvědomitý Blažej Tunkl z Brníčka. Když appellační soud v Praze chtěl mít listy, které Chodům zasílali jejich advokáti, dal Laminger listy násilím vymáhat; z toho došlo k odporu chodského lidu a k násilnostem. Laminger poslal vojsko na Chody, jejichž poslední zachované majestáty appellační soud v Praze zatím zničil v přítomnosti sedmi čelnů chodských zástupců: Jiřího Syky a Jana Sladkého z Újezdu, Němce z Medákova, Krištofa Hrubého z Dražinova, Jiřího Peče z Chodova, Jakuba Brychty a Adama Ecla z Klenče. Když tito chodští zástupci nechtěli přes to slíbiti Lamingerovi poddanství, jsou uvrženi do vězení (v červnu 1693). Počátkem července přitáhl krajský hejtman Hora s oddělením vojska k Újezdu. Obyvatelé utekli k Hamrům u nedalekých Havlovic, kde se k nim přidalo na 400 chodských mužů ze sousedních vesnic. Ale když došly zprávy, co se zatím stalo v Praze, mnozí ustoupili; ostatní však došli do Pocínovic, kde došlo ke krvavé srážce. [Chodové] přemoženi, museli přísahat poddanství a vydat revers*, že se nebudou nikdy již s vrchností soudit. Mnozí za to museli v okovech na panském za trest pracovat. Rozsudek appellačního soudu zdál se Lamingerovi příliš mírným, proto zavedl celou záležitost před soud hrdelní (1695), jenž Krištofa Hrubého, Jana Sellnera a Jana Sladkého na smrt odsoudil, jiné z vůdců na pranýř nebo na pevnost uvrhl.Císař zmírnil rozsudek, že jenom jeden ze tří jmenovaných měl býti pokutován smrtí. Poněvadž zatím Krištof Hrubý zemřel, odsoudili Jana Sladkého Kozinu, » protože byl nejvýmluvnější« a nejzatvrzelejší v odporu proti vrchnosti. Byl oběšen v Plzni 28. listop. 1695. Známá je pověst, že při hrdém výstupu na šibenici vyzval Lamingera na boží soud do roka a do dne. Laminger zemřel na Trhanově r. 1696. Jeho vdova prodala panství a také Chody svobodnému pánu Jiřímu ze Stadionu. [Chodové] zůstali v poddanství, do kterého je donutili oba Lamingerové. Potomci Chodů domažlických zachovali po dnes v mnohém svou rázovitost, jmenovitě v kroji a v řeči.
Revers:listina která zaručuje vrácení zapůjčených listin.
Komentáře (1)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
