Mizející Aralské jezero

Autor: Pavel | 19.12.2010 17:00 | 0 komentářů | Přečteno: 5077 krát

Mizející Aralské jezero

Seminární práce z Regionální geografie II














Pavel Tůma
3. Z-TV/ZŠ

Charakteristika jezera

Název jezera pochází z turkického slova „aral“ – ostrov. Tak se původně jmenovalo místo při ústí Amudarji a posléze cele jezero. Jezero se nachází na těchto souřadnicích: 43° 42' a 46° 44' s. š. a mezi 58° 18' a 62° v. d.  Rozkládá se tedy mezi Kazachstánem a Uzbekistánem. Vzniklo asi před 10 tisíci lety, když se řeky Amudarja a Syrdarja ( Vytékajíci z pohoří Tian – Shan a Kunlun-Shan) setkaly v oblasti Aralské propadliny a vytvořily tak čtvrté největší jezero světa o rozloze 66458 km2. Průměrné sřážky v oblasti jsou 100 mm za rok. Salinita vody při ústí řek byla 10 až 11 ‰ a u jihovýchodního břechu do 14 ‰.  V souvislosti s vysycháním jezera stoupla salinita vody z 10 ‰ v r 1960 na 29 ‰ v roce 1990. Po té na 78 ‰ v roce 2003, až 100 ‰ v roce 2010. Východní mělká část a Západní hluboká část. Jezero resp. jeho dvě popř. tři části mají rozlohu 17 160 km². Oblast vysychajícího jezera je 428 km dlouhá a maximálně 235 km široká. Jezero dosahuje maximální hloubky 45 m (2003). Rozloha povodí je 690 000 km² a objem vody 112,8 km³ (2003). Leží v nadmořské výšce 31 m (2003). Severní břeh je místy vysoký, místy nízký a je členěn hlubokými zálivy. Východní břeh je nížinný, písčitý, s velkým množstvím mělkých zálivů a pobřežních ostrovů. Jižní břeh je tvořen vysychající deltou Amudarji. Západní břeh je málo členitý tvořený strmým svahem Ustjurtu (výška až 250 m). V Aralském moři se nacházelo více než 300 ostrovů, které zaujímaly 3,5 % rozlohy (1960). Největší byly Kokaral, Barsakelmes a Vozrožděnija. V současné době se ostrovy postupně změnily v poloostrovy a spojují se zcela s pevninou. Některé tyto polostrovy již zcela vymizely a staly se součástí pevniny.

Důvod zkázy Aralského jezera

V roce 1954 začali soudruzi ze Sovětského svazu realizovat plán zúrodnění půdy v této oblasti. Plán to byl hezký, ale těžko realizovatelný. Přeměnit poušť na úrodnou půdu jde těžko. Jejich hlavním cílem bylo ze Středoasijských pouští udělat světové centrum pěstování bavlny. Dostávat tak valuty do SSSS a stát se nezávislým na bavlně vůči USA a Číně. Na řekách byly vystavěny zavlažovací kanály, které rozváděly vodu do vyprahlé země. Jenomže ta voda byla prakticky jediným ziskem pro jezero. Následky vysychání jsou patrné už od začátku 60. let, přesto se plantáže s bavlnou rozšiřovaly. Jestliže se půda zavlažuje v takto horkém podnebí, kde je masivní a rychlý výpar, dojde k jejímu zasolování a půda se stává méně úrodnou. Proto se zavlažovalo více a více, snahou bylo vymýt soli, ale to nepomohlo. Řeky tak nakonec už ani břehů Aralského jezera nedosáhly. Západ o aralské katastrofě tušil ze satelitních snímků. Oficiálně však utajované zprávy vyšly najevo až po rozpadu SSSR. Roku 1987 bylo jezero nedostatkem vody rozděleno na dvě části (severní a jižní). V roce 1995 byly obě části propojeny kanálem, ten zajišťoval výměnu vody, ale proces vysychání je v této oblasti tak rychlý, že udržovat v provozu tento kanál bylo z ekonomického hlediska nemožné a zbytečné.
V roce 2000 se jižní část rozpadla na dvě samostatná jezera (západní a východní). Nejvíce je vysycháním postižena východní část, protože je mělčí. Jako hlavní příčiny postupného vysychání jezera je nejčastěji uváděno nadměrné využívání vod z řek Amudarja a Syrdarja pro závlahy plantáží. Svoji roli však do určité míry hraje i změna klimatu. Pokud jde třeba o teploty vzduchu, tak lednová teplota vzduchu stoupla pro tento region v průběhu let 1960-1990 od 6 stupňů celsia.

Změny poměrů v jezeře
Vodní bilance se v 70. Letech 20. Století skládala z 5,9 km3 srážek, 54,8 km3 přítok řek a 60,7km3 výpar. Přítok řek: 1, 63km3/rok v roce 1960
                                            2, 12,5km3/rok v roce 1990
                                            3, 3,2 km3/rok v roce 2003
                          Nadmořská výška hladiny: 1, 53,4m v roce 1960
                                                                      2, 38,2 m v roce 1990
                                                                      3, 31 m v roce 2003
                          Objem vody v jezeře: 1, 1083 km3 v roce 1960
                                                             2, 323 km3 v roce 1990
                                                             3, 112,8 km3 v roce 2003
                          Rozloha jezera: 1, 66458 km2 v roce 1960
                                                    2, 36800 km2 v roce 1990
                                                    3, 18240 km2 v roce 2003
Jezero ztratilo do roku 2003 80% objemu vody, 2/3 rozlohy a 22m nadmořské výšky. Slanost vzrostla 6 až 12 krát. Hladina vody ustoupila od břehu o 150 km a nechala za sebou 45000km2 mořského dna. Každoročně z něho větry odnášejí do okolí asi 150 tisíc tun soli a písku.
 


Největší problémy

Kromě vlastního zániku jezera, zaniká i fauna a flora.
Průměrná délka života obyvatel v oblasti kolem Aralského jezera je pouze 59,5 roku.
Dochází k zasolování a znečišťování zdrojů podzemní vody, ve vodách jezera se hromadí pesticidy.
Na počátku 60. Let zaměstnával rybolov a zpracování ryb skoro 60 tisíc lidí v regionu, ale už v druhé polovině 70. let bylo toto odvětví redukováno z více jak 70%.
Postupné zanikání vodní plochy jezera způsobil například zkrácení vegetačního období. V důsledku toho řada farem přechází od pěstování bavlny na pěstování rýže. Výrazně rostou účinky větrné eroze, která odnáší obrovská množství zasolených půd, ukládá je na plochy orné půdy, kterou tím ale ztrácí úrodnost a stává se nevyhovující.Důsledkem je lokální změna klimatu, která se projevuje chladnějšími zimami a teplejšími léty. Zasolování půdy a zdravotní problémy lidí žijící v okruhu několika set kilometrů od jezera.Navíc solný prach roznášený větrem, slané deště a slané mlhy  obsahují škodlivé součásti umělých hnojiv a pesticidy (včetně DDT), které používaly na plantážích.
Tato sůl a škodliviny ve vzduchu i ve vodě fatálně ovlivňují zdraví lidí v širokém okolí. Mnoho studií prokázalo dramatický nárůst rakoviny, anémie, TBC a dětská úmrtnost je zde až 9%.Vinnou suššího klimatu, zasolených půd a vysoké koncentrace toxických látek samozřejmě také klesá výnos bavlny, kvůli které se se zavlažováním začalo.



Vyhlídky do budoucna

Celá jižní část by měla do roku 2020 zcela vyschnout, pokud se nic nezmění. Malé jezero na severu má ale v posledních letech dobrou šanci na svojí záchranu. Kazachstánská vláda totiž částečně navrátila Syrdarju jejímu původnímu korytu a nechala postavit přehradu mezi severním jezerem a jihem. A už v roce 2006 byli všichni překvapení, že hladina Severního Aralského jezera, jak se mu dnes říká, vzrostla 30 na 38 metrů. S poklesem salinity se zde objevilo více ryb a začalo se zde dařit i rybářům, o jejichž úlovky se zajímá i daleká Ukrajina. Kazachstán by rád vystavěl další přehradu, která by zabránila odtoku vody z jezera a o půjčku žádá u Světové banky. Na návrat vody se těší i lidé v bývalém přímořském městě Aralsk. Jeden čas zde byla voda vzdálená až 100 kilometru, nyní je to už jenom 10 kilometrů.
Tím byl sice zmařen plán na záchranu celého původního jezera, ale vláda Uzbekistánu, kde je jižní část jezera, má asi s jezerem jiné plány. Pod vyschlým jezerem se našla ložiska nafty.  A rádi by ještě rozšířili zavlažování plantáží. Navíc Uzbekistán nemusí mít kontrolu nad vodami Amudarji. Řeka totiž přitéká ze sousedního Tádžikistánu a zdá se, že Tádžikové dělají vše pro to, aby mohli Uzbekistánu vodu zastavit. Staví totiž nejvyšší přehradu na řece Vachš, jednom z přítoků Amudarji. Za pomoci Kazachstánu.
 




Návrhy na řešení

Philip Micklin, emeritní profesor geografie ze Západní Michiganské univerzity, nedávno na stránkách časopisu Scientific American navrhl možné řešení. Uzbecká vláda by se podle něj měla nejprve pokusit o záchranu západní části jezera, přičemž by obětoval východní část. Postavila by se mezi nimi hráz se stavidlem, která umožní regulovat odtok ze západní částí do východní. Slanější voda by odtékala na východ, zatímco do západní části bude od jihu přitékat sladká voda z Amudarji. Dále by se před samotným jezerem postavila přehrada se zásobou říční vody a kanál, který do ní opět nasměruje vodu od bývalého ústí, aby zbytečně nebloudila slepými rameny ve vyschlé deltě. V další fázi by se pak mohl postavit kanál mezi severním Malým Aralem, který už snad tou dobou bude zachráněn a východní částí Velkého Aralu. A proběhl by tak pokus i o jeho záchranu. Teoreticky vypadá tento plán velmi přesvědčivě "Můj návrh zatím nebyl odborně hodnocen, takže nevím, kolik by stál - ale určitě by byl velice drahý," připouští Micklin. Zároveň, ale  jeho řešení počítá se zdokonalením zavlažovacích systémů na Amudarje tak, aby se zvýšil její průtok. Ale jak už bylo řečeno, to je při současné situaci obrovskou překážkou. Zatímco Malý Aral v Kazachstánu chytá druhý dech, nad osudem jeho většího "sourozence" na jihu zatím visí velký otazník.
Výhledová řešení: 1, zlepšit kvalitu kanálů
                              2, instalovat odsolovací závody
                              3, používat jiný druh bavlny, který potřebuje méně vody
                              4, roztavit ledovce na Sibiři a dopravit vodu do Aralu
                             5, přetransportovat vodu z Volhy, Obu a Irtyše.

Závěr

Je to obrovská tragédie, která nemá moc šancí na celkovou záchranu. SSSR si myslelo, že se dá poručit větru dešti, ale nejde to. Proto řešení typu, že se překopu tok řeky Volhy, Obu a Irtyše, by mohly mít stejný dopad na okolí jako toto. Řešení tohoto typu jsou naprosto hloupá, bez šancí na úspěch. Velký problém vidím v tom, že Uzbekistán zjistil, že je na dně ropa. Myslím, že v této oblasti opět zvítězí ekonomika nad ekologií. Bohužel. Severní část jezera se nejspíše zachrání, ale to je jenom kapka proti bývalé rozloze. Změna místního klimatu, která proběhla v této oblasti už se asi nevrátí do stejných hodnot, jako dříve. Lituji místních obyvatel, žít v těchto podmínkách nemůže být lehké, bez pracovních příležitostí, doufajíc, že se voda vrátí a všechno bude jako dříve. Ale voda teče do plantáží, kde se pěstuje bavlna, časem už tam ani neporoste a tyto země už nebudou mít téměř žádné šance na konkurenceschopnost.

Zdroje:
    www.idnes.cz
    www.muni.cz
    www.tyden.cz
    www.aktualne.cz
    www.celysvet.cz
    www.wikipedia.cz
    www.hedvabnastezka.cz
    www.novinky.cz
    http://digiweb.ihned.cz





UNESO. 2000. Water related vision for the Aral Sea Basin.
UNESCO:  Paris

AQUATER. 1997. Water Resources Management and Agriculltural
Production in the Central Asian Republics: Aral Sea. DG IA
NIS/TACIS Services

Micklin, P. 1992. „The Aral Crisis: Introduction to the Special
Issue.“ Post-Soviet Geography 23(5): 269-283.

SPECA Project. 2002. Diagnostic report on water resources in
Central Asia. SPECA Project, pp. 73.
 

Hodnocení: 2.7/5 (51 hlasů)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Odeslání komentáře
Pro tučné písmo použijte [B]text[/B] pro kurzívu [I]text[/I]
Smajlíci: :-) ;-) :-( :-D :-! 8-) :-/ *WALL* *ROFL* *LOL* *YES*

© Copyright 2008 - 2010 Portik.cz - all rights reserved, realizace Live trading, s.r.o.
Nezodpovídá za kvalitu, zdroj a prává všech uveřejněních referátů !