referáty
nejnovější referáty
Ústava
Autor: Tom Lexís | 10.12.2009 16:07 | 0 komentářů | Přečteno: 3467 krát
Ústava je nejvyšší zákon státu. Může být měněna a doplňována pouze ústavními zákony, všechny ostatní právní předpisy, zákony, nesmějí být v rozporu s ústavou, ani s ústavními zákony. V opačném případě tyto rozpory řeší ústavní soud ČR. (Případ z praxe: ústavní soud několikrát opakovaně zrušil zákon o regulaci nájemného, protože byl v rozporu s ústavou ČR.) Ústavy demokratických právních států obvykle ustanovují:
Typ státu
a) republika, b) monarchie (parlamentní, nebo absolutistická)
Jiné dělení:
a) jednotný (unitární) stát, b) federace nebo konfederace
Federace: pevný svazek států, většinou s jednotnou zahraniční politikou, armádou, měnou, daňovou soustavou, etc. V mezistátních vztazích vystupuje federace jako jediný subjekt mezinárodního práva. Ve federaci je nutné přesně vymezit pravomoci a působnosti (kompetence) ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby mezi nimi nedocházelo ke kompetenčním sporům
Konfederace: volné spojení států, ve kterém každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva a ústředním orgánům konfederace přenechává jen tolik pravomocí, kolik považuje za účelné vzhledem k důvodům trvání konfederace. Jde o přechodné sdružení států.
Nejvyšší orgány státní moci a správy
V ústavách se uzákoňuje vytváření těchto orgánů (volbami nebo jmenováním), jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy mezi nimi.
Rozdělení státní moci
legislativa (zákonodárná) — volené zákonodárné orgány (parlamenty)
exekutiva (výkonná) — hlavy států, vlády a jim podřízené orgány správní moci
jurisdikce (soudní) — soustavy soudů
Základní práva a svobody občanů
Uzákoňují se v ústavách nebo v ústavních zákonech demokratických států na základě Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ústavní právo a ústava České republiky
Ústava ČR je nejvyšší zákon státu. Obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků, rozdělených do 8 hlav.
Preambule
Ústava je základním zákonem ČR, na němž spočívá celý náš právní řád. Je považována za normu s nejvyšší právní silou. Postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy, obsahuje vyšší a obecnější škálu hodnot státu a společnosti. Znalost ústavy má vliv na politické a právní vědomí občanů. Je v zájmu občana, aby dobře znal svá práva. Ústava ČR obsahuje preambuli a 113 článků rozdělených do osmi částí nazvaných hlavy, které jsou nadepsány:
Hlava I. - Základní ustanovení
V první hlavě je Česká republika charakterizována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci - "Všechna moc pochází z lidu a lid ji vykonává prostřednictvím svých volených zástupců". Podstatou demokracie je nadřazenost občanů nad státem. Mezi základní demokratické hodnoty patří uznávání individuální svobody, soukromého vlastnictví a tržního hospodářství. Základní zásadou politického systému je svobodný a dobrovolný vznik politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách demokratického právního státu. Většině však ústava brání v omezování práv menšin. Občané mají právo sdružovat se v politických stranách, účastnit se na politickém životě společnosti a na vytváření zastupitelských orgánů státu. Politické strany jsou odděleny od státu. Občané smějí činit vše, co jim zákon výslovně nezakazuje. Stát naopak může dělat pouze to, co mu zákony výslovně dovolují. Ústava ČR obsahuje záruky proti zavedení autoritativní vlády, totalitarismu a mocenskému monopolu.
Hlava II. - Moc zákonodárná
Zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a senátem. PS má 200 poslanců volených na dobu 4 let. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na 6 let. Každé 2 roky se volí třetina senátorů. Volby do Poslanecké sněmovny i Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V případě Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu podle většinového systému. Poslanecká sněmovna se skládá z Předsednictva a jednotlivých výborů. Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR.
Hlava III. - Moc výkonná
Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí parlament na společné schůzi obou komor. Prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, přijímá jejich demise, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, jmenuje členy Ústavního soudu, odpouští a zmírňuje tresty udělené soudem, zastavuje trestní stíhání, zahlazuje odsouzení (uděluje amnestie). Jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ, členy bankovní rady. Zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR. Vyhlašuje volby do Parlamentu, jmenuje soudce.
Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Struktura vlády ČR: Předsednictvo (předseda, místopředsedové), ministři jednotlivých ministerstev.
Obec je základní samosprávnou jednotkou občanské společnosti. Je právnickou osobou. Orgány obce v rámci samosprávné působnosti zejména pečují o hospodářství, sociální a kulturní rozvoj obce, o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí a všestranné uspokojování potřeb občanů.
Hlava IV. - Moc soudní
Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Vrchní soud, krajské a okresní soudy. Kromě soudů se na ochraně práv a zájmů organizací a jednotlivců podílejí také státní zastupitelství, notáři a advokáti. Ústava rozlišuje tři oblasti práva. Jedná se o právo rodinné, právo občanské a právo trestní (trestní právo hmotné, trestní právo procesní). Rodinné právo je souhrnem právních norem upravujících manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi dalšími příbuznými a vztahy při náhradní výchově dětí. Občanské právo upravuje občanskoprávní vztahy mezi občany navzájem a mezi občany a organizacemi. Trestní právo je souhrnem právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění proti chráněným společenským a individuálním zájmům. Trestný čin je společensky nebezpečný. Jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákonu. Rozlišují se trestné činy úmyslné a nedbalostní. Trestní právo ctí presumpci neviny. Trest je opatření státního donucení, které je ukládáno jménem republiky. Trestem se vyslovuje společenské odsouzení činu a jeho pachatele. Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit v jejím dalším páchání a vychovat pachatele k vedení řádného života. Zvláštní část trestního zákona popisuje téměř 200 skutkových podstat trestných činů. Základní trestní odpovědnost v ČR počíná dovršením 15-ti let věku. Plná trestní odpovědnost nastává dovršením 18-ti let věku.
Hlava V. - Nejvyšší kontrolní úřad
Hlava VI. - Česká národní banka
Hlava VII. - Územní samospráva
Hlava VIII. - Přechodná a závěrečná ustanovení
ZDROJ
WWW1.OSU.CZ
WWW.PSP.CZ
Komentáře (0)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
