Antonín Dvořák

Autor: Tom Lexís | 9.12.2009 20:05 | 0 komentářů | Přečteno: 4711 krát

8.9..1841 – 1.5.1904)
(Nelahozeves u Kralup nad Vltavou – Praha)

Antonín Dvořák, který žil v letech 8.9.1841 – 1.5.1904, pocházel z rodu sedláků a malých živnostníků, jejichž chalupy a domky byly rozprostřeny kolem Nelahozevsi nad Vltavou, kde se Dvořák narodil. Prosazoval se těžce. Hudbu studoval u venkovských kantorů a na varhanní škole v Praze, ale nakonec musel jedenáct let hrát na violu v Komzákově kapele a v orchestru Prozatímního divadla a často dával hodiny z hudby málo talentovaným slečnám z bohatších rodin, aby sebe a svou rodinu vůbec uživil. Také hrával na varhany v kostele u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském za pár zlatek měsíčního platu. Bylo to skromné živobytí. A přece měl touhu stát se profesionálním skladatelem; jeho duše byla plná hudby, jíž chtěl světu dokázat, že i český národ může mít znamenité umělce. Po pět let za sebou se spokojoval se státním uměleckým stipendiem, jen aby se mohl věnovat výhradně uměleckému tvoření. Komponoval vše - od symfonií a oper, písní a komorních skladeb nejrůznějšího obsazení až po duchovní hudbu oratorního a kantátového zaměření.
Pak se stal téměř zázrak. Po prostudování jeho děl rozhodl se člen stipendijní poroty, vídeňský mistr Johannes Brahms, že Dvořákovi pomůže: doporučil ho jako mimořádně talentovaného umělce (našemu skladateli bylo už 37 let) svému nakladateli Fritzi Sinrockovi do Berlína, aby mu vydal některá díla. Když krátce nato vyšly Moravské dvojzpěvy a čtyřruční klavírní Slovanské tance, měla tato díla takový úspěch, že se Dvořák takřka přes noc stal slavným umělcem. Dvojzpěvy se zpívaly ve všech rodinách doma i v cizině a Slovanské tance - po úspěchu klavírní verze autorem instrumentované pro orchestr - rázem obletěly celý svět.
Dvořák byl umělcem skromným, nábožensky hluboce založeným, miloval přírodu (jeho láskou byli holubi, které dokonce pěstoval na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami), byl však i obdivovatelem všeho civilizačního pokroku. Odtud pramenila jeho láska k lokomotivám a parolodím a obdiv k životnímu ruchu velkých měst, třebaže před ním často utíkal do samoty a zeleně venkovských míst. Především byl však geniálním skladatelem. Tato genialita, jak tvrdíval Max Švabinský, jenž Dvořáka portrétoval, byla vepsána i do jeho ušlechtilé tváře: jejím zevním rysem byla nápadná vzdálenost očí a hluboká rýha nad kořenem nosu. Ať se Dvořák dotkl kteréhokoli hudebního oboru, vždy byl originální.
Zatímco Bedřich Smetana vědomě vytvářel charakteristickou českou hudbu, Dvořák pokročil dále; záhy se stal skladatelem vpravdě slovanským, neboť svou hudební inspiraci rozšířil i na Moravu a Slovensko, do Polska a Ruska, vytvořil i zvláštní útvar "dumky" po vzoru maloruské lidové tradice, byl autorem i velké opery na námět z ruských dějin Dimitrij. Ze slovanské hudby dokázal vytěžit starodávné mody v harmonii a zvláštní hudební modulace, nové bohatství rytmů a melodických obratů, což bylo nové a poutavé. Tím autor objevil i skladatelům mladší generace slovanský Východ takřka v hodině dvanácté, neboť o pár let později byl původní slovanský folklór poničen civilizačním pokrokem.
Dvořákova díla jako Slovanské tance, Slovanské rapsódie, Smyčcový kvartet Es dur, Smyčcový sextet A dur , Klavírní trio "Dumky" aj. nás o této "slovanské" inspiraci výrazně přesvědčují.

A tak když slavný Dvořák v roce 1892 byl pozván do Ameriky, aby zde vychovával mladé tvůrce hudby na Národní konzervatoři v New Yorku, byl asi jediným autorem v Evropě, který po zkušenostech právě se slovanskou hudbou mohl Američanům teoreticky i prakticky ukázat, jak je třeba komponovat, aby i jejich hudba měla národní ráz. Vždyť i tato země měla svůj původní folklór - černošský a indiánský, proč jej tedy nezužitkovat v hudební tvorbě? Svou IX. symfonií Z Nového světa, Smyčcovým kvartetem F dur, zvaným Americký, Smyčcovým kvartetem Es dur, Suitou A dur a dalšími díly z Ameriky (včetně ve světě nejslavnějšího violoncellového koncertu h moll) se Dvořák stal nejpopulárnějším autorem tohoto kontinentu, objevitelem hodnot, o nichž Amerika dosud neměla tušení, že v jejich zemi - jako inspirační podněty pro vážnou hudbu - vůbec existují.
Cestu do Ameriky otevřela Dvořákovi jeho známost či sláva nejen v Německu a Rakousku, ale především v Anglii, kde od dob Händelových byla stále živá tradice velkých vokálně instrumentálních děl a kterou si náš autor podmanil už v roce 1883 svou Stabat mater. Pro Anglii pak v průběhu dalších deseti let vytvořil celou řadu velkých vokálně instrumentálních děl (kantátu Svatební košile na slova K. J. Erbena, oratorium Svatá Ludmila na slova J. Vrchlického, Rekviem na latinský text aj.). Antonín Dvořák byl však i pozoruhodným tvůrcem oper, jež dnes tvoří kmenový repertoár každé české operní scény (Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida patří k nejhranějším), vytvořil devět symfonií, 16 smyčcových kvartetů, programní symfonické básně na Erbenovy baladické náměty, množství děl orchestrálních, sborů a písní i děl houslových a klavírních. Je naším nejznámějším a ve světě nejhranějším umělcem vůbec; jeho hudební invence byla nevyčerpatelná a krása melodií neopakovatelná.

Přehled díla Antonína Dvořáka (výběr)

I. opery
Alfred, 1870
Král a uhlíř, 1871, 2.verze - op. 14, 1874
Tvrdé palice, op. 17, 1874
Vanda, op. 25, 1875
Šelma sedlák, op. 37, 1877
Dimitrij, op. 64, 1882, 2.verze – 1894
Jakobín, op. 84, 1888, 1897 (částečně přepracováno)
Čert a Káča, op. 112, 1899
Rusalka, op. 114, 1900
Armida, op. 115, 1903

II. oratoria, kantáty
Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30, 1872 (přepracováno 1880 a 1885)
Stabat mater, op. 58, 1877
Žalm 149, op. 79, 1879 (1887 přepracováno pro smíš.sbor a orchestr)
Svatební košile, op. 69, 1884
Svatá Ludmila, op. 71, 1886
Mše D dur, op. 86, 1887 (verze s varhanním doprovodem), 1892 (s orchestrem)
Requiem, op. 89, 1890
Te Deum, op. 103, 1892
Americký prapor, op. 102, 1893
Slavnostní zpěv, op. 113, 1900

III. orchestrální skladby
a) symfonie
1. c moll „Zlonické zvony“, 1865
2. B dur, op. 4, 1865
3. Es dur, op. 10, 1873
4. d moll, op. 13, 1
5. F dur, op. 76, 1875
6. D dur, op. 60, 1880
7. d moll, op. 70, 1885
8. G dur, op. 88, 1889
9. e moll „Z Nového světa“, op. 95, 1893

b) serenády a suity
Serenáda E dur pro smyčce, op. 22, 1875
Serenáda d moll pro dechy, violoncello a kontrabas, op. 44, 1878
Česká suita, op. 39, 1879
Suita A dur, op. 98B, 1895

c) koncerty a koncertantní skladby
Koncert A dur pro violoncello a klavír, 1865
Romance f moll pro housle a orchestr, op. 11, 1873/1877
Klavírní koncert g moll, op. 33, 1876
Mazurek pro housle a orchestr, op. 49, 1879
Houslový koncert a moll, op. 53, 1879 (revize 1880)
Rondo g moll pro violoncello a orchestr, op. 94, 1893
Klid pro violoncello a orchestr, op. 68/5, 1893
Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104, 1895

d) symfonické básně, rapsodie a předehry
Tragická ouvertura (předehra k opeře Alfred), 1870
Symfonická báseň (Rhapsodie a moll), op. 14, 1874
Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur), 1878
Vanda (předehra ke stejnojmenné opeře), 1879
Domov můj, předehra ke hře F.F. Šamberka, 1882
Husitská, dramatická ouvertura op. 67, 1883
V přírodě, koncertní ouvertura op. 91, 1891 (Příroda, Život, Láska - č.1)
Karneval, koncertní ouvertura op. 92, 1891 (Příroda, Život, Láska - č.2)
Othello, koncertní ouvertura op. 93, 1891(Příroda, Život, Láska - č.3)
Vodník, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 107, 1896
Polednice, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 108, 1896
Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 109, 1896
Holoubek, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 110, 1896
Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111, 1899

e) tance
Slovanské tance, op. 46 - I. řada, 1878, op. 72 - II. řada, 1887
Pražské valčíky, 1879

f) různé (výběr)
Symfonické variace pro orchestr, op. 78, 1877
Legendy, op. 59, 1881
Scherzo capriccioso, op. 66, 1883

IV. komorní hudba - výběr nejznámějších skladeb
a) sextet -
Smyčcový sextet A dur, op. 48, 1878

b) kvintety (5) -
Smyčcový kvintet G dur (s kontrabasem), op. 77, 1875
Klavírní kvintet A dur, op. 81, 1887
Smyčcový kvintet Es dur, op. 97, 1893

c) smyčcové kvartety (14) -
9. d moll, op. 34, 1877
10. Es dur „Slovanský“, op. 51, 1879
11. C dur, op. 61, 1881
12. F dur „Americký“, op. 96, 1893
13. G dur, op. 106, 1895
14. As dur, op. 105, 1895

d) jiné kvartety -
Cypřiše (12 písní upraveno pro smyčcový kvartet), 1887
Klavírní kvartet D dur, op. 23, 1875
Klavírní kvartet Es dur, op. 87, 1889
Maličkosti (dvoje housle, violoncello, harmonium), op. 47, 1878

e) klavírní tria (4) -
g moll, op. 26, 1876
f moll, op. 65, 1883
Dumky, op. 90, 1890

f) housle a klavír -
Romance, op. 11, 1873/77 (též orchestrální verze)
Nokturno H dur, op. 40, 1875/83 (i ver. pro smyč. orchestr)
Capriccio, 1878
Mazurek, op. 49, 1879
Sonáta F dur, op. 57, 1880
Balada, op. 15/I, 1884
Romantické kusy, op. 75, 1887
Sonatina G dur, op. 100, 1894

g) violoncello a klavír -
Polonéza A dur, 1879
Rondo g moll, op. 94, 1891 (též orchestrální verze)
Klid (také Klid lesa), op. 68

V. klavírní skladby
a) dvouruční -
Škotské tance, op. 41, 1877
Furianty, op. 42, 1878
Silhouety, op. 8, 1879
Valčíky, op. 54, 1880
Eklogy, op. 56, 1880
Klavírní skladby, op. 52, 1880
Mazurky, op. 56, 1880
Dumka a furiant, op. 12, 1884
Poetické nálady, op. 85, 1889
Suita A dur, op. 98, 1894 ( později též orchestrální verze)
Humoresky, op. 101 (nejznámější č.7 Ges dur)

b) čtyřruční -
Slovanské tance, op. 46 - I.řada, 1878, op. 72 - II. řada, 1886
Legendy, op. 59, 1881
Ze Šumavy, op. 68, 1884

VI. písně, dvojzpěvy, sbory
a) pro hlas a klavír -
Cypřiše, 1865, nevydáno (jednotlivé písně viz smyčcový kvartet)
Písně z Rukopisu královedvorského, op. 7, 1872
Tři novořecké písně, op. 50, 1878
Cigánské melodie, op. 55, 1880 (č. 4 Když mne stará matka)
V národním tónu, op.73, 1886
Čtyři písně, op. 82, 1888 ( č.1 Kéž duch můj sám)
Písně milostné, op.83, 1888(č.2 V tak mnohém srdci mrtvo jest)
Biblické písně, op. 99, 1894 (č.4 Hospodin jest můj pastýř)

b) pro hlas a varhany -
Ave Maria, op. 19B, 1877
Ave Maris Stella, op. 19B, 1879

c) dvojzpěvy -
Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír), 1875
Moravské dvojzpěvy, op. 29, 32 (soprán, alt + klavír), 1876
Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír), 1877

d) sbory:
ženský - Moravské dvojzpěvy (úprava z op. 29, 32), 1880
mužské - Kytice z českých národních písní, op. 41, 1877
Z kytice národních písní slovanských, op. 43, 1878
Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27, 1878
smíšené - Čtyři sbory, op. 29, 1876
V přírodě, op. 63, 1882
Hymna českého rolnictva, op. 28, 1885 (s orchestrem)

Hodnocení: 2.8/5 (70 hlasů)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Odeslání komentáře
Pro tučné písmo použijte [B]text[/B] pro kurzívu [I]text[/I]
Smajlíci: :-) ;-) :-( :-D :-! 8-) :-/ *WALL* *ROFL* *LOL* *YES*

© Copyright 2008 - 2010 Portik.cz - all rights reserved, realizace Live trading, s.r.o.
Nezodpovídá za kvalitu, zdroj a prává všech uveřejněních referátů !