Milétská škola

Autor: Jana Malá | 15.9.2010 17:05 | 0 komentářů | Přečteno: 2179 krát

Osnova:
1.Úvod a) Lokalizace
b) Historie Mílétu
2.Stať c) Thálés z Mílétu
d) Anaximandros
e) Anaximenés
3.Závěr f) Hodnocení
4.Použitá literatura

Mílétská škola získala svůj název podle města Mílétu v Malé Asii. Město Mílétos lat. Miletus se nacházelo na jihozápadním pobřeží Malé Asie. Založil ho v 11. stol. př. n. l. Mílétos, syn Apollóna a jeho milenky nymfy Areie. Mílétos byl milcem Sarpédonovým. Král Mínós ho vypudil z Kréty, a tak hrdina prchl do Malé Asie, kde založil město Mílétos.
Město Mílétos, původně iónská osada, od 8. stol. př. n. l. rychle bohatlo obchodem, tvoříc most mezi Evropou a Asií. Mělo výhodný přístav, sýpky, dílny textilní i keramické, ale také mincovnu. Z Míléta vzešlo na osmdesát osad od Egypta až po Černomoří. V 6. stol. př. n. l. byl Mílétos se svými 25 000 obyvateli největším řeckým městem. Kvetoucí řecké osady těžce nesly, že Peršané obchodují přes města Přední Asie. Povstání zvané ,,iónské‘‘ skončilo nezdarem, mimo jiné pro slabou pomoc z domoviny. Mílétos byl za trest srovnán se zemí a r. 494 vypálen Peršany. Za krátkou dobu byl Řeky obnoven. Během peloponéské války Mílétos i jiné osady kolísaly mezi Athénami a Spartou. Za tažení Alexandra Velikého se Mílétos, jako málokterá jiná obec, postavil na odpor, a r. 334 byl násilně zdolán. Za císařské doby římské zažil Mílétos nový vrchol svého rozvoje.

Mílétská škola soustředila tzv. iónské filosofy. Z nich nejznámější jsou Thalés z Mílétu; Anaximandros a Anaximenés.
Thalés z Mílétu (624-545 př.n.l.) - hlavní zakladatel mílétské školy - učil, že základem a počátkem všeho je voda. Vodu si vybral snad proto, že je velmi proměnlivá (tekutina, pára, sníh, led), a že jako obyvatel přístavního města respektoval moře jak velkou životadárnou sílu. Nešlo ovšem o běžnou vodu, se kterou se denně setkáváme jako s fyzikálním jevem, ale o živoucí základ všech jevů, který je obdařen božskou silou. (Není bůh a hmota, ale božská hmota – voda.) Proto mohl říci, že „svět je plný bohů“. Podle Thaléta je země plochou deskou ležící na hladině světového oceánu a v důsledku jeho vlnobití vzniká zemětřesení. Toto jeho vysvětlení byl na tehdejší dobu pokrok, protože se snažil vysvětlit fyzikální jevy přírody samé. V tomto smyslu jde vlastně o první vědeckou hypotézu. Dovedl předpovědět a vyložit zatmění slunce, vypočítat výšku pyramid podle slunce a stínu, dal vzniknout řecké matematice a astronomii. Byla po něm nazvána Tháletova věta a Tháletova kružnice.

Tháletovým žákem byl Anaximandros z Mílétu (610-546 př. n. l. ), filosoficky nejvýznamnější myslitel mílétské školy. Nakreslil první zeměpisnou mapu, sestrojil nebeský glóbus, zavedl v Řecku sluneční hodiny, pokusil se i vyložit vznik nebeských těles otáčivým pohybem a odstředivou silou. Jeho spis PERI FYSIOS dochovaný jen ve zlomcích, bylo první řecké filosofické dílo.Byl také Eratosthenem označen za tvůrce řeckého vědeckého zeměpisu. Podle Anaximandra je pralátkou, z níž vznikl svět, „nekonečné a neomezené“, nesmrtelné a bez zániku, jež objímá svět a řídí všechno. Tento základ všeho existujícího nazval APEIRON. Lidé vznikli z tvorů žijících původně ve vodě. Jsou to spekulativní základy Kant-Laplaceovy teorie o vzniku světa a Lamarckovy teorie o vývoji živočišstva. Někteří ho dokonce zvou „Darwinem starověku“. Hledal ještě základnější původ všeho, co existuje. Všímal si proměnlivosti věcí, jejich vzniku a zániku a ptal se, odkud věci pocházejí a kam mizí. Z pralátky se vylučuje teplo a chladno, odtud také světový a vývoj . Apeiron sám o sobě je našim smyslům nepřístupný, neboť smyslově můžeme vnímat pouze věci – tvary. Věci, které vyvstávají z apeironu, ba celý náš svět, nejsou trvalé. Anaximandros totiž chápal vznik věcí jako pokus o omezení bezmezného apeironu, jako provinění se, po němž musí následovat trest v podobě rozplynutí se všeho v bezmeznu. Anaximandrův apeiron je již velmi abstraktní pojem a snad první filosofický termín, jehož síla a nosnost zůstaly dodnes uchovány.

Třetím mílétským filosofem byl Anaximenés (585-525 př.n.l.). Tento iónský přírodní filosof stejně jako Anaximandros (za jehož žáka je považován) napsal dílo o přírodě. Titul není znám, z díla se dochovaly jen zlomky. Za pralátku, z níž vznikl svět, považoval vzduch. Zřeďováním vzduchu vznikl oheň, zhušťováním voda. Vzduch je totožný s duší, s větrem ovládají vše. Slunce, měsíc a hvězdy povstaly také zřeďováním ze vzduchu a stoupaly do výše jako oheň. Principem dění je také oteplování a ochlazování. Vzduch si vybral zřejmě nejen proto, že je ze všech látek nejméně postižitelný, ale i proto, že souvisí s dýcháním – je tedy živoucí.Více než základním filozofickým otázkám se věnoval problematice fyzikální a zkoumal, jak tento svět funguje. Domníval se například, že hvězdy jsou na ledové obloze připevněny jako hřeby a že měsíc má své světlo od slunce, které se rozžhavilo prudkým pohybem.

Všichni filosofové mílétské školy spekulovali racionalisticky o jevech nebeských a vykládali je bez mythu a náboženství. Není nezajímavé, že se všichni také pokoušeli vykládat vznik světa z pralátky. Na jejich učení navázal celý další vývoj řecké přírodní filosofie, například antická či předsókratická.

Použitá literatura:
Slovník antické kultury; kol. autorů; nakladatelství SVOBODA, Praha 1974
Světové dějiny I; kol. autorů; nakladatelství FORTUNA, Praha 1998
CD-Rom Encyklopedie Diderot 2000
Základy filosofie pro střední školy; Adamová, Dudák, Ventura; nakladatelství FORTUNA, Praha 2001

Hodnocení: 2.4/5 (26 hlasů)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Odeslání komentáře
Pro tučné písmo použijte [B]text[/B] pro kurzívu [I]text[/I]
Smajlíci: :-) ;-) :-( :-D :-! 8-) :-/ *WALL* *ROFL* *LOL* *YES*

© Copyright 2008 - 2010 Portik.cz - all rights reserved, realizace Live trading, s.r.o.
Nezodpovídá za kvalitu, zdroj a prává všech uveřejněních referátů !