Náboženská výchova J. A. Komenského

Autor: Jana Malá | 15.9.2010 17:19 | 0 komentářů | Přečteno: 1860 krát

Jediným bohatstvím, které je nezničitelné vědomosti jsou.

Komenský chce ukázat, že všemu se dá naučit rychle, snadno, přitom však i důkladně.

Ke správnému učení je zapotřebí řídit se podle těchto pravidel přírody:

1) Příroda zná vhodné doby, proto se má člověk vzdělávat od samého mládí a podle věku dítěte se rozdělovat učení.

2) Příroda si připravuje látku, než jí začne utvářeti.=>Důležitou součástí při učení tvoří pomůcky. Nejprve následuje učení o vědění potom až o umění a příklady následují před pravidly.Také je nejprve vzděláván mozek a pak až jazyk.

3) Příroda si volí pro svou činnost vhodný předmět nebo si jej přizpůsobuje.tedy každý kdo začne navštěvovat školu,má v ní setrvat a každý předmět, který se zde začal učit, vnímat.

4) Příroda počíná svou činnost nejobecnějšími obrysy. =>Nejprve se žák učí obecné základy všeho vzděláváni a v dalším studiu se jimi podrobně zabývá.

5) Příroda se vyhýbá protivám a škodám.Proto není vhodné do rukou žáka předkládat knihy, které do jejich třídy nepatří, naopak, ty která mají ať plně využijí.

Aby učení bylo snadné, tak se škola řídí desíti zákony danými přírodou:

1) Každý předmět vyučuje jiný učitel. Mravy žáka mají být napraveny.

2) Příroda nejprve upravuje látku, tak aby byla vnímavá.=>Důležité je vést mládež k zálibě v učení, tím se vyučování ulehčuje.

3) Příroda vyvozuje vše z počátků.=>Každé umění se shrnuje do pravidel, která jsou sice krátká, ale zato účinná. Pravidla se obohacují různými objasňujícími příklady.

4) Příroda postupuje od snadnějšího k nejsnadnějšímu.=>Učitel a žák si vzájemně rozumějí.

Učitel vysvětluje učební látku známým jazykem a používá vhodné knihy.žák se učí jazyku nejprve rozumět, potom ho psát a nakonec jím mluvit

5) Příroda se spokojuje s málem. =>V jedné době se předkládá žákům pouze jeden předmět.

6) Příroda postupuje zvolna, krokem. =>Učení ve školách trvá pouze čtyři hodiny. Do paměti se vštěpují jen věci základní a přiměřené k vnímání.

7) Příroda nevyvádí na povrch, co není uvnitř dospělé. =>Žák si pomatuje pouze to, čemu porozuměl. Dělá pouze to , co ví, jak má dělat.

8) Příroda spojuje vše souvislými svazky¨. =>Škola si umí se vším poradit, proto vše předkládá jasně.

9) Příroda neplodí nic, z čeho se neukáže prospěch.=>I škola přihlíží ku prospěchu pro život.

10) Příroda vše koná týmž způsobem. =>Ve všech školách existuje jedna metoda, jeden učební řád a stejné knihy.

Jistoty ve vedení školy lze dosáhnout odstraněním desíti zásad, čerpaných z přírody:

1) Příroda nekoná nic zbytečného.=>Všechno ve škole směřuje k prospěchu budoucího života, a to jak přítomného na zemi, tak i posmrtného.

2) Příroda nezapomíná na nic, co by mohlo v budoucím životě prospět.=>Vzdělání člověka není částečné, ale úplné a všestranné.

3) Příroda nic netvoří bez kořene.=>Kořenem u mládeže je záliba v předmětu.

4) Kořeny příroda zapouští hluboko.=>Kořeny jsou zapouštěny hluboko do člověka.

5) Příroda vše vyvádí jen z kořene.=>Školy vyvádějí všechno z nehybných věcí, a to smyslným názorem s porozuměním pomocí synthese.

6) Příroda věci dělí a rozeznává.=>Učitel své učivo článkuje, aby vždy žák věděl, kde se právě v učení ocitl.

7) Příroda neustále postupuje.=>Věci, které se učí později, se zakládají na dřívějších a jsou jejich potvrzením.

8) Vše je v přírodě spojeno souvislými svazky.=>Veškeré vzdělání tvoří souvislý kruh.

9) Příroda udržuje souměrnost mezi větvemi a kořeny.=>Při každém učení se provádí aplikace, tedy přizpůsobení pro život.

10) Příroda se posiluje častým pohybem.=>Učební látka se hned procvičuje, aby se pochopila. Žák si ji pak tím, že ji vykládá ostatním, dokáže lépe zapamatovat.

Toto jádro vyučovací soustavy Komenského se zakládá na těchto zásadách: V přírodě se vše děje účelně, všude se dosahuje cíle, nikde není ničeho nazbyt, je v tom tedy pro nás vzor jednání. Proč by se tímto neměl řídit vychovatel, který chce jen přírodu v jejím vývoji podporovat? Vždyť se dítě podobně vyvíjí jako ptáče. O tomto Komenský nepochybuje. Poznáme-li několik těchto nepochybných zákonů, známe vše, co jsme potřebovali.

Po shrnutí těchto požadavků dostaneme několik málo zásad, na kterých se zakládá význam Komenského jako pedagoga. Jsou to: 1) Dokonalá souběžnost v poznávání věcí a jmen.

2) Správný a souvislý postup při vyučování.

3) Příjemný a snadný způsob, vedoucí přímo k cíli.

Komenský tvrdí, že základy vzdělání, ctností a pobožnosti jsou v nás od přírody, že se každý člověk rodí schopným nabývat znalosti věcí, protože je obrazem Božím. Mysl člověka, která vstupuje do světa, lze nejvhodněji přirovnat k semeni nebo jádru. „Nic tedy není třeba vznášeti v člověka ze vnějška, nýbrž pouze rozvíjet a vybavovati to, co má v sobě samém rozvinutého, a ukazovati, co je která věc.Vštípena jest člověku také touha po vědění a nejen schopnost snášeti práce, nýbrž i touha po nich. Příklady samouků ukazují nejzřejměji, že člověk, veden jsa přírodou, může proniknouti ke všemu.“ Náš mozek přirovnává k vosku, v který se buď vtiskne pečeť, nebo se z něho tvoří obrázky. Neboť jako vosk, který přijímá každý tvar, nechává se vytvořit a přetvořit jakýmkoliv způsobem, tak také mozek do sebe přijímá obrazy všech věcí, které obsahuje celý svět. A tím se zároveň pěkně naznačuje, čím je naše myšlení a vědění. Jestliže se člověk má stát člověkem musí být vzděláván. Semena vědění, mravnosti a zbožnosti dává příroda, jak již Komenský ukázal. Samotného vědění, mravnosti a zbožnosti však nedává, toho se nabývá modlitbou, učením a skutky. Ať si nikdo nemyslí, že pravým člověkem může být ten, kdo se nenaučí jednat jako člověk tzn. ten, kdo k tomu není veden. Komenský uvádí příklady některých lidí, kteří byli v dětství zapomenuti a vychováváni dravou zvěří. Např.: Kolem roku 1540 se stalo v nějaké vsi v Hessensku, která leží uprostřed lesa, že se nedbalostí rodičů ztratil tříletý chlapec. Po několika letech viděli sedláci mezi vlky pobíhat jakési zvíře podobou rozdílné, čtyřnohé, které se však tváří podobalo člověku. Když se o tom roznesla pověst, místní představený jim nakázal, aby se pokusili chytit ho živého. Bylo tedy chyceno a přivedeno k představenému a konečně i k lankraběti do Kassela. Když ho přivedli do knížecího dvora, vytrhlo se a schovalo se pod lavici, hledělo zamračeně a vydávalo škaredé vytí. Kníže rozkázal, aby bylo vychováno mezi lidmi, a když se to stalo, zvíře začalo krotnout, potom si stoupalo na zadní nohy a chodilo po dvou nohách, konečně pak začalo mluvit rozumně a stávalo se člověkem. A potom kníže vypravoval, že si vzpomíná jak ho uchvátili vlci a vyživili a on že s ním pak začal chodit na lov. K tomuto příkladu se pak Komenský vyjadřuje: „To platnost má všeobecně, že vzdělání jo potřebno všem.Všem , kdož se zrodili lidmi, je třeba vyučování, poněvadž mají bíti lidmi a ne divokými zvířaty.. Z toho také vyplývá, že o tolik jedenkaždý vyniká nad jiné, o kolik je nad jiné vycvičenější.“

Mládež má být vzdělávána společně, proto je zapotřebí škol. Nejpřirozeněji patří péče rodičům. Jelikož však se rozrostla práce a ne všichni rodiče mají dost času vychovávat své děti, jsou k tomuto úkolu určeni lidé s vynikajícími znalostmi věcí a přísností mravů a společně s rodiči vychovávají jejich děti. Tyto pěstitelé mládeže Komenský nazývá učitelé, mistři, školmistři, profesoři atd.. a místa k tomuto určená vzdělávací ústavy, koleje, gymnasia, akademie atd.. A i když se najde takových rodičů, kteří jsou schopni vychovávat své děti sami, přesto je lepší, aby mládež byla vzdělávána společně, protože tak je větší i výsledek práce, když si jedni od druhých berou příklad i popud. Nemají tedy školy, právě tak jako dílny udržují a obstarávají řemesla, tvořit, očisťovat a znásobovat světlo moudrosti?.

Všichni lidé mají stejná práva na vzdělávání, má jim být umožněno, jak bohatým i chudým, tak chlapcům i dívkám. Všichni mají být vyučováni všeobecně, ale to neznamená, že se požaduje , aby všichni poznali všechny vědy a umění, protože to ani nejde.

Školy musí být přetvořeny v lepší, tak aby jimi byla vzdělávána všechna mládež, a to vším tím, co může udělat člověka moudrým, šlechetným a svatým. To vzdělávání, které je určeno pro život, má být ukončeno před dospělostí. Vzdělávat bez ran, tvrdosti a jakéhokoliv nucení a bez námahy podává Komenský jako důležité.

Mravní výchova:

Jestliže školy mají být podle Komenského dílny lidskosti je třeba do nich zavést mravnost a pravou zbožnost. Mládeži musí být bez výjimky vštěpovány všechny ctnosti, protože z toho, co je řádné a mravné, nelze nic vyjmout, jinak by došlo k porušení harmonie.

Nejdůležitějšími ctnostmi jsou : opatrnost, umírněnost, udatnost a spravedlnost. Opatrnosti se dětem dostane správným vyučováním, tím že se naučí pravým rozdílům věcí a ceny věcí. Mají pochopit to, co je správné a unikat tomu, co je špatné. Umírněnost ať zachovávají v jídle a pití, ve spánku a bdění, v práci a při hře atd. k tomu by se mělo mládeži vždy uvádět zlaté pravidlo „Ničeho příliš!“. Udatnosti se učí, když přemáhají samy sebe. Musí si zvyknout na to, dělat všechno rozumem a ne s vášní a prudkostí. Spravedlnosti se naučí, když nebudou nikoho urážet, budou se vyhýbat lži a lsti, a ke každému se budou chovat slušně.

Také je důležité, aby věděli, že se nerodí jen pro sebe, ale i pro boha a své bližní. Proto mají od dětství napodobovat Boha, anděly atd. a být prospěšný co nejvíce lidem. Pěstovat ctnost musí od útlého věku, dřív než zasáhne ducha nectnost. Ctnostem se učí tím, že jednají čestně, poslušnosti se naučí posloucháním, zdrženlivosti zdržováním, pravdomluvnosti mluvením pravdy, vytrvalosti vytrváním atd.

K nejpočestnějšímu životu se dostanou tím, že jejich rodiče budou dodržovat domácí kázeň a učitelé pro ně budou vzory mravnosti. Musí se chránit před špatnou společností, aby s jí vyhnuli, tak je dobré je neustále něčím zaměstnávat.

„Kázeň tedy musí vládnout ve škole, ne tak pro vědomosti jako pro mravy.“

Náboženská výchova:

Komenský tvrdí, že zbožnost je Boží dar, který se nám dává z nebe vedením a učením Ducha svatého, který působí řádnými prostředky a za své pomocníky užívá lidi. Zbožností rozumí to, že máme Boha všude hledat, všude za ním jít, a když ho dosáhneme, tak jeho požívat. To první se děje rozumem, to druhé vůlí a to třetí radostí, že o něm víme. Tvrdí, že boha hledáme ve všem co je stvořeno, jdeme za ním, když se odevzdáváme jeho vůli a požíváme, když se rozplýváme láskou k němu.

Existují tři prameny z nichž čerpáme naše síly a jsou to Písmo svaté, svět a my samy. A tři způsoby jak můžeme čerpat, jimi jsou přemýšlení, modlitba a pokušení. Tvrdí, že o božích skutcích máme přemýšlet často a bedlivě. Také se máme samy zkoušet jestli plníme boží vůli.

Důležité je vštěpovat zbožnost už od samého dětství (odklad je prý nebezpečný a není užitečný), jakmile děti začnou užívat ruce- mají je zdvíhat k Bohu, oči- mají se učit patřit na nebe a jazyk- mají vyslovovat jméno Bůh a Kristus.

Dále je důležité, aby děti věděly, že tu nejsou pro tento život, ale žen naším cílem je věčnost (zde je přechod, příprava). Musí být také poučeni o tom, že odtud lidé putují do dvojího života (nebe- život blažený s bohem, peklo- život bídný) oba, že jsou na věky. Každý kdo zde chodí s Bohem se k němu dostane a je šťastný.

Lidé by měli od počátku života číst Svaté písmo, konat bohoslužebné úkony a vnější dobré skutky.

Ve školách se má učit podle pravidel křesťanství, pohanské knihy mají být zakázány nebo opatrně používány. Vše co se žáci učí mimo svaté písmo se má vyučovat v závislosti na něm, aby děti věděly, že vše čemu není cílem Bůh a budoucí život je marné. Při vyučování se má dbát o uctívání Boha vnitřně i z vnějšku. Mezi vnější uctívání patří řeč k Bohu, kázání, poslouchání jeho slova a chvalozpěvy. Mezi vnitřní patří neustálé pomýšlení na Boha, odevzdání se do jeho rukou.

Dále se děti mají naučit mírnosti, spravedlnosti, milosrdenství a trpělivosti. Důležité je také dbát na to aby jim nebyl předkládán opačný příklad, aby tedy neviděly ani neslyšely rouhání, křivé přísahy nebo znesvěcení božího jména, ale aby všude pozorovaly úctu k Bohu. Kdyby však viděly, že se něco děje nesprávně, mají vidět, že to nezůstane bez trestu.

Otázky: 1) Je možné uplatnit Komenského metody v dnešní době?

2) Lze vůbec v mládeži vzbudit zálibu v učení, není to pro ně pouze povinnost?

3) Neměli by mít děti právo rozhodnout se sami jestli chtějí být zbožní, nebo ne?

4) Opravdu se děje výchovy podle vzoru přírody?

5) je opravdu skupinová výchova tak důležitá?

Literatura: Jan Amos Komenský, Didaktika Veliká, Nákladem dědictví Komenského, v Praze, 1905.

Hodnocení: 2.4/5 (46 hlasů)

Komentáře (0)

Přidat komentář

Odeslání komentáře
Pro tučné písmo použijte [B]text[/B] pro kurzívu [I]text[/I]
Smajlíci: :-) ;-) :-( :-D :-! 8-) :-/ *WALL* *ROFL* *LOL* *YES*

© Copyright 2008 - 2010 Portik.cz - all rights reserved, realizace Live trading, s.r.o.
Nezodpovídá za kvalitu, zdroj a prává všech uveřejněních referátů !