referáty
nejnovější referáty
Renesance
Autor: Tom Lexís | 10.12.2009 15:47 | 2 komentářů | Přečteno: 3477 krát
Renesanční epochou končí středověk. Renesance vzniká ve 14. století v Itálii, v zemi, kde přetrvává dědictví antiky. Naše stavebnictví ovládla od konce 15. do začátku 17. století.
Pojem „renesance“ se poprvé objevuje v životopisném díle Giorgia Vasariho po roce 1550. Renaissance, italsky rinasciento, znamená znovuzrození, obrození, nový rozkvět. Nový sloh se vědomě obrací k antickému kulturnímu dědictví (znovuzrození, znovuobjevení antiky), odmítá teologický mysticismus středověku (poznání Boha cestou lásky při potlačení rozumu) a klade důraz na rozumové poznání a věci reálného pozemského světa. Jestliže středověkého člověka provázela starost o spásu své duše každodenním životem a jeho mysl se neustále obracela k Bohu, renesanční člověk, očarován ideály a poznatky znovuobjeveného světa antiky, je fascinován vlastními lidskými možnostmi na tomto světě. S renesancí přichází první vlna racionalismu. Je nastolen myšlenkový a kulturní trend, který vrcholí až v 19. století. Konkrétnost a přesnost získávají prvenství ve všech oblastech. Proti gotickým ideálům duchovnosti se staví kult rozumu a kult krásy ztotožňovaný s exaktností. Na konci 15. století se např. italský matematik Fra Luca Pacioli snažil dokázat, že tajemství krásy tkví v přesně měřitelném poměru – v tzv. zlatém řezu.
Renesanční stavby již nemají směřovat k tomu, co člověka přesahuje, ale mají navozovat pocity klidu a sebejistoty. Cílem stavitelů je vytvářet prostředí pro příjemný a pohodlný život. Převládá harmonie tvarů a rozměrů, proti gotické vertikalitě nastupuje klidná vodorovná linie. Používá se přísných pravoúhlých útvarů, základními tvary jsou krychle a koule.
Důležitým stavebním materiálem je malta, které se neužívá už jen jako pojiva, ale i na omítky. Fasády jsou hladké, nečlenité, oživené novým prvkem – sgrafitem. Nejčastějším typem je sgrafito psaníčkové, jiným typem je sgrafito figurální. Někdy jsou fasády malované, oblíbená je iluzivní malba chiaroscuro. Interiéry se spíše než nástěnnými malbami zdobí štukováním, nejprve bílým, později i tónovaným a zlatým.
Z antiky jsou přejímány sloupové řády, staví se arkády – řady oblouků na svislých podporách (sloupech a pilířích), často stupňovitě postavené v několika podlažích nad sebou. Oblouk bývá plasticky orámovaný (archivolta). V arkádách a zábradlích se objevuje kuželková balustráda. Návaznost na chrámovou architekturu starověkého Řecka je zřetelná na průčelí staveb, které mají předsunutou vstupní část budovy se sloupy a trojúhelníkovým štítem (tzv. portikus). Oblíbeným prvkem je atika – nízká zeď nad římsou, zdobená sochami, vázami apod.
V renesančním období definitivně končí éra hradů. I šlechta chce žít pohodlně, a proto si staví na venkově zámky (v Čechách např. Litomyšl, Bučovice, Nelahozeves, z gotického hradu je na pohodlný renesanční zámek přestavěn Český Krumlov) a ve městech paláce. Dodnes v renesanční podobě zachovaný Schwarzenberský palác v Praze s bohatou sgrafitovou výzdobou je z poloviny 16. století.
U zámků a paláců se zakládají italské zahrady s fontánami a sochami, na svažitých terénech s vodními kaskádami a schodišti s balustrádami. Staví se letohrádky, jízdárny a míčovny. Reprezentativní stavbou české renesanční architektury je letohrádek královny Anny na Pražském hradě (Belveder). Letohrádek Hvězda na Bílé hoře v Praze vznikl na zajímavém šesticípém půdorysu.
Nejtypičtější českou renesanční stavební památkou je měšťanský dům. Dochovalé renesanční domy často se sloupovými podloubími a fasádami zdobenými sgrafity najdeme např. v Telči, ve Slavonicích, Táboře, Prachaticích, Sušici a také v Praze, známý je např. dům Minuta na Staroměstském náměstí.
Štíty renesančních domů mívají ostře vykrajovaný obrys, někdy v podobě zdrobnělého opevňovacího prvku, např. cimbuří. Jindy jsou štíty zakončeny obloučkově. V té době má již každé město svou radnici (renesanční radnice stojí dodnes např. v Plzni) a staví se městské věže, z nichž se troubilo na poplach při nebezpečí požáru (např. Černá věž v Klatovech, věž Trúba v Štramberku).
Lidé zůstávají věrni církvi a neopouštějí křesťanskou víru, jejich sebevědomí však vzrůstá a jejich zbožnost už není tak horlivá. V složitém období předcházejícím reformaci ztrácí církev svou autoritu. Církevních staveb vzniká poměrně málo, spíše se upravují původní gotické kostely, kde se např. dostavují arkádové tribuny (empory).
Komentáře (2)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
