referáty
nejnovější referáty
Gotika
Autor: Tom Lexís | 16.12.2009 20:28 | 1 komentářů | Přečteno: 4283 krát
Umění středověku, jediný sloh, který nevychází z antických vzorů. (V Čechách polovina 13. – konec 15. století.)
Křesťanství tvořilo i nadále duchovní základ celé středověké kultury, ale pojetí různých otázek se postupně měnilo. Každodenní starost o spásu vlastní duše provázela středověkého člověka celým životem. Nyní však již nestačila jen znalost církevní věrouky, důležité bylo prostřednictvím sebeobětování a spořádaného života na tomto nedokonalém světě neustále hledat cestu k Bohu, k jediné a nejvyšší dokonalosti. Filozofickým východiskem je pro církevní otce té doby především učení sv. Augustina, který provedl syntézu křesťanství a díla Platonova. Bůh jakožto první zákonitost světa prostupuje vším. Tato prostupnost je chápána jako světlo, které prosvěcuje doslova (velkými barevnými okny v chrámech) i přeneseně (duchovně) celé společenství věřících. Důraz je kladen především na smyslové podněty. Hra světel, rozmanitost tvarů, složité konstrukce, které vznikají, pochopitelně i díky vyspělejší stavební technice, zdánlivě jakoby spontánně navzdory jakémukoliv předem danému logickému systému, všude přítomná vertikalita – směřování vzhůru, povznášející myšlenky k nebesům, jsou první dojmy, které v nás zůstanou při pohledu na stavby gotické architektury.
Pojem gotika však vznikl mezi italskými renesančními umělci jako hanlivý výraz. Původně bylo toto umění nazýváno „galské“, protože první stavby nového uměleckého slohu vznikly v polovině 12. století ve Francii (Galii). Později bylo hanlivě označeno „maniere gotique“ podle germánského kmene Gótů. V duchu renesančního vkusu byli totiž Gótové jako představitelé antice nepřátelského světa považováni za původce „barbarského“ středověkého umění, které narušilo kontinuitu evropského vývoje od antiky, přes některé prvky románského umění k renesanci.
Základními znaky slohu jsou: lomený oblouk, žebrová klenba, vertikalita a složitý opěrný sytém. Tyto prvky byly využívány již románskou architekturou, ale v gotice byly novým způsobem zdokonaleny a byl z nich vytvořen ucelený, umělecky uzavřený systém. Základem takového klenebního systému byla klenba křížová vytvořená křížením dvou půlválců. Vahové tlaky klenby jsou tak svedeny do hran vzniklých v místech průniku a následně do podpor v rozích. Žebra vložená do hran celou klenbu zpevňovala a rozčleňovala ji na jednotlivá klenební pole. V gotice byla křížová románská klenba konstruována pomocí lomeného, nikoli půlkruhového oblouku. Tento systém umožňuje vztyčovat stejně vysoké klenby nad různě širokým prostorem podle rozponu oblouku. Důmyslný klenební systém spočívá na souhře tlaků a napětí všech částí stavby. U katedrál zachycují klenební tlaky čtyřboké (někdy trojboké) opěrné pilíře při vnější zdi kostela. Pilíře bývají odstupněné, v šikmém sklonu jsou do nich zakotveny opěrné oblouky, na jejich vrcholu jsou umístěny ozdobné fiály. Stropy už nejsou tlačeny tolik do stran, ale spíše šikmo dolů. Odlehčení se dočkaly také v románských stavbách velmi masivní zdi. Okna bývají vysoká a úzká, často barevně sklená, někdy s kružbou (ozdobným souměrným obrazcem vyplňujícím nejčastěji okenní oblouky). Kružba se uplatňuje i v tvarovaných, různě vyžlabovaných cihlách (tzv. tvarovkách), z kterých se sestavují římsy, ozdobná ostění oken a dveří. Pod okny katedrál bývá umístěno triforium – ochoz otevřený (např. sloupkovými arkádami) do hlavní lodi. Staví se z neomítaného kamene nebo vysokých cihel.
Do českých zemí proniká gotika v polovině 13. století a během jednoho staletí se na našem území vyvine český směr gotiky, kterým v období vlády Lucemburků dosáhne české umění evropského významu. Zejména za vlády Karla IV., kdy se Praha stává kulturním centrem střední Evropy a sídelním městem císaře svaté říše římské, dochází k obrovskému rozvoji stavitelství. Toto období je spojeno se jmény dvou prvních stavitelů Svatovítské katedrály – Matyáše z Arrasu a Petra Parléře. Představiteli další fáze české gotické architektury jsou Benedikt Rejt a Matěj Rejsek. Toto pozdější období se nazývá vladislavská gotika, protože po kulturní stagnaci během husitských válek se plně rozvinulo za vlády Vladislava II. Jagellonského. Vnějšími znaky vladislavské gotiky jsou zejména stále složitější a stále více dekorativní klenební obrazce, které vznikají vložením dalších žeber do klenebních polí (klenba sklípková, klenba kroužená).
Gotiku k nám ze západní Evropy přinášejí církevní řády, hlavně cisterciáci (významné cisterciácké kláštery Vyšší Brod a Zlatá Koruna byly založeny v polovině 13. století), a také přistěhovalci osídlující nově vzniklá města, která jsou v našich zemích v té době zakládána.
Zatímco v starších městech, založených do 13. století, se bez předem daného řádu různě klikatí křivolaké uličky (např. Staré Město pražské), novější města se staví podle jasné koncepce na tzv. šachovnicovém půdorysu (např. České Budějovice). V té době se staví čtyřúhelné bloky domů, pravidelně řazené do ulic. Střed města tvoří rozlehlé náměstí s kašnou. Jako nový typ stavby se objevuje radnice, a to od 14. století, kdy města získávají svoji samostatnost. Do té doby jsme znali jen města královská, která založil panovník, nebo města poddanská patřící šlechtickému rodu, církevnímu řádu nebo biskupství. Měšťanské domy mívají podloubí, vysoký štít, v přízemí průjezd a později mázhaus, v patře obytné místnosti, v zadní části dvůr. (Zachovala se např. řada pozdně gotických měšťanských domů v Pardubicích, které tu vznikly během velké přestavby města, řízené pány z Pernštejna v 16. století.)
Židé mívali svou část města – ghetto a svůj hřbitov a chrám – synagogu. (Část ghetta se synagogou se dochovala např. v Boskovicích). Už v roce 1265 byl postaven náš dosud nejstarší stojící most, Jelení most v Písku.
Pokračuje výstavba královských a šlechtických hradů (Karlštejn, Bezděz, Zvíkov, Kokořín, Kašperk, Lipnice, Točník). Podoba hradů se v průběhu staletí mění, starší typ s vysokou válcovou věží a odděleným palácem (Bezděz) ve 14. století postupně nahrazuje uzavřený celek budov s mohutnou hranolovou věží (Karlštejn).
Gotické umění obohatilo české země o všechny tři naše katedrály (Svatovítskou v Praze, sv. Barbory v Kutné Hoře, sv. Bartoloměje v Kolíně), v souladu s duchem doby vznikají i četné další chrámové stavby (kostel sv. Bartoloměje v Plzni, kostel sv. Mikuláše v Lounech, Týnský chrám v Praze). U kostelů bývají kostnice (v Sedlci u Kutné Hory). Kolem cest se objevují kamenné smírčí kříže a sloupkovité pašijové památníky, boží muka.
Komentáře (1)
Napsal: | 14.2.2012 19:39 | Odpovědět
krasně spracované fakt dik jsem se od tud naucil a dostal z testu1 
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
