referáty
nejnovější referáty
Květ rostliny
Autor: Tom Lexís | 11.12.2009 17:14 | 0 komentářů | Přečteno: 4296 krát
Mnoho druhů krytosemenných rostlin vytváří velmi nápadné květy. Proč? Je to soubor reprodukčních orgánů, které slouží rostlině k pohlavnímu rozmnožování. Vznikají větší nebo menší přeměnou listů, přisedajících na zkrácený stonek.
Mnoho druhů rostlin krytosemenných vytváří květy barevné, různě tvarované, případně vydávající vůni. Řada druhů má květy naopak nenápadné, drobné a zelené. Záleží na tom, jakým způsobem rostlina zajišťuje opylení (neboli sprášení), to znamená přenesení pylových zrn z tyčinek jednoho květu na bliznu jiného květu téhož druhu rostliny. Vítr nebo hmyz přenese obvykle různorodou směs pylů, ale pouze druhově odpovídající pyl na blizně vyklíčí. Opylení pylem téhož květu se nazývá samoopylení (samosprášení), opylení pylem z jiného květu (ale stejného druhu) je cizosprášení.
Nápadné květy tvoří rostliny, které opyluje hmyz. V tropech tuto úlohu přebírají ptáci (například kolibříci) nebo drobné druhy netopýrů. Květ láká opylovače tím, že jim poskytuje potravu. Řada druhů hmyzu se pylem živí, protože je bohatý na bílkoviny a jiné látky, a přitom stále ještě dostatečné množství přenese na jiný květ. Mnohé druhy láká také květní nektar, šťáva s vysokým obsahem cukrů, která se tvoří v nektáriu (neboli medníku). Nektar je vylučován žláznatým pletivem. Také při jeho sběru hmyz zároveň zprostředkuje opylení květu. Mezi nejznámější opylovače patří včely a čmeláci, ale ve skutečnosti pyl přenáší mnoho dalších druhů hmyzu.
A co rostliny s nenápadnými, drobnými zelenými květy? Ty opyluje vítr, proto se nazývají větrosnubné rostliny (nebo také větrosprašné). Mnohé kvetou ještě před olistěním, aby listy nebránily pohybu pylu, nebo kvetou současně s rašením mladých listů. Větrosnubné jsou mnohé druhy stromů, které rostou v mírném pásu (například duby), ale také některé palmy (například datlovník). Jejich květy bývají seskupeny v jednoduché hroznovité nebo klasovité květenství, vzpřímené nebo převislé, zvané jehněda. Jednopohlavné jehnědy (obsahující rozmnožovací orgány pouze jednoho pohlaví) tvoří například bříza. Samčí jehnědy (s tyčinkami a prašníky) se nasazují již v předcházejícím podzimu a přezimují; samičí (obsahující semeník s vajíčky) jsou během zimy skryté na vrcholu větévek. Ale větrosnubné jsou i byliny, zejména trávy včetně obilí. I jejich květy jsou drobné, nenápadné, seskupené v květenství, které je složené z klásků. Větrosnubné jsou také rostliny nahosemenné, jehličnany. Když kvetou smrky, mračna jejich pylu roznáší vítr na velké vzdálenosti. Pyl se snáší i na hladinu stojatých vod a tvoří na ní hustý žlutý povlak.
Jak vypadá při bližším pohledu stavba květu? Květ je tvořen květním lůžkem (do plochy rozšířený nebo jinak přeměněný vzrostný vrchol stonku), květními obaly, tyčinkami a jedním nebo více pestíky. Právě květní obaly (okvětí, kalich a koruna) jsou často nápadné, různě zbarvené a tvarované. Slouží jednak k ochraně vnitřních částí květu a jednak mají pomocnou funkci – lákají hmyzí opylovače. U některých druhů mohou být zmnoženy, u jiných jsou naopak redukovány, přeměněny, případně zcela chybějí. Jsou tvořeny lístky, přeměněnými listy. Stojí ve spirále nebo v jednom či ve více kruzích. Pokud jsou nerozlišené, nazývají se okvětí nebo okvětní lístky. Jsou-li rozlišené, vnější se nazývají kalich a vnitřní koruna. Koruna bývá nápadná, barevně odlišená; po odkvětu opadává. Skládá se z korunních lístků, volných nebo částečně či úplně srostlých. (U některých druhů rostlin jsou korunní lístky zakrnělé, přeměněné ve žlázky, nebo zcela chybějí.)
Jejich počet bývá pro danou skupinu rostlinných druhů (pro čeleď nebo řád) charakteristický (například růžovité rostliny mívají pět korunních lístků). U okrasných rostlin bývá jejich počet zmnožený, říkáme že rostliny jsou plnokvěté. Podle tvaru označujeme korunu jako kolovitou, zvonkovitou, nálevkovitou, kulovitou, baňkovitou, pyskatou či tlamatou, šklebivou či jazykovitou.
Většina krytosemenných rostlin má květy oboupohlavné, obsahují jak samčí ústrojí (tyčinky), tak samičí ústrojí (srostlé plodolisty, pestíky). Květy jednopohlavné nesou buď samčí ústrojí (to jsou květy prašníkové, obsahují jen tyčinky), nebo pouze samičí ústrojí (květy pestíkové). Jsou-li samčí a samičí květy na témže jedinci, nazýváme rostlinu jednodomou (obojí jsou v „jednom domě“, tedy na jedné rostlině). Například dub má samčí květy v převislých jehnědách, samičí vyrůstají jednotlivě, v miskovité číšce; plod je nažka (žalud). Jestliže jsou na jednom jedinci téhož druhu samčí květy a na jiném samičí květy, je rostlina dvoudomá, například vrba jíva. Její květy jsou jednopohlavné, seskupené v jehnědách. Nerozvinutým samčím jehnědám, bohatých pylem, říkáme „kočičky“. Jsou první jarní pastvou pro včely.
Nejdůležitější částí květu jsou tyčinky (samčí pohlavní ústrojí) a plodolisty (samičí pohlavní ústrojí). Tyto orgány se přímo účastní rozmnožování. Součástí tyčinek jsou prašníky, ve kterých jsou uloženy dva prašné váčky, uvnitř s prašnými pouzdry. Pouzdra ukrývají pylová zrna. Soubor pylových zrn se nazývá pyl.
Plodolist je útvar, který nese vajíčka. U nahosemenných rostlin jsou vajíčka na plodolistu volná, nezakrytá, u krytosemenných rostlin se plodolist složil podle střední žilky, na okrajích srostl a vznikl z něj pestík. Pestík ale může vzniknout také srůstem několika plodolistů. Je dutý, rozlišený na část spodní, semeník, a na část horní, lepkavou bliznu, která bývá umístěna na prodloužené čnělce. V semeníku jsou uloženy základy semen – vajíčka. Prodělávají složitý vývoj, jehož výsledkem je vaječná buňka. Dojde-li k opylení, pylové zrno se zachytí na lepkavé blizně a začne z něj vyrůstat tenké vlákno zvané pylová láčka. Proroste kanálkem uprostřed čnělky až do vajíčka. Obsahuje samčí pohlavní (spermatické) buňky, které oplodní samičí pohlavní (vaječnou) buňku ve vajíčku.
Tím je ukončen složitý proces oplodnění, na jehož začátku bylo přenesení pylu z tyčinky květu jednoho jedince na bliznu v květu jiného jedince, ovšem stejného druhu rostliny. Následuje vývoj zárodku uzavřeného ve vajíčku; vajíčko se změní v semeno. Současně se mění i semeník (a někdy i další části květu) v plod. Od mateřské rostliny se plod oddělí a po určitém období klidu, za příznivých okolností, vyklíčí semeno v novou rostlinu.
A než ukončíme složitý popis stavby květu, připomeňme, že něco jiného než květ je květenství. To je soubor květů, které jsou umístěny na společném (případně rozvětveném) stonku. Některé typy květenství jsou velmi bohaté, tvoří je mnoho set drobných květů, například u orobince. Má na vrcholu stébla nápadný „doutník“, tvořený hustým seskupením jednopohlavných květů bez okvětí; květy jsou nahloučené ve válcovité palici. Květenství orobince je totiž tvořeno dvěma palicemi: v dolní jsou samičí květy a v horní palici samčí květy (je tedy jednodomý). Plody jsou nažky porostlé bílými chlupy. A jsou jich spousty. Když nahloučené nažky dozrají, „doutník“ se rozpadá. Malé plody opatřené chmýrem roznáší vítr.
Z hlediska stavby rozeznáváme květenství složená a jednoduchá. U složeného květenství stonky nesou na svých koncích další květenství (například hrozen vijanů). Zní to složitě, ale na jaře se podívejte, jak kvete „kaštan“, správně jírovec maďal.
To je přesně tento jmenovaný případ. Jednoduché květenství je například hrozen (u révy vinné), klas (u trav včetně obilí), jehněda (u mnohých větrosnubných stromů), úbor (u pampelišky, slunečnice a kopretiny) nebo již zmíněná palice u orobince.
Mezi krytosemennými rostlinami existuje mnoho kombinací všech uvedených možností. Jako ve všem, příroda má bohatou fantazii. Důležité je, co je pro daný druh účelné, co nejlépe přispěje k jeho přežití a rozmnožení. Vždy záleží na vývojovém stupni rostliny, dále na způsobu jejího života a z toho plynoucích možností opylení. Vzhled listů a květů jsou jen jedním ze znaků, podle kterého se pomocí publikací, zvaných rostlinné klíče, určují druhy rostlin.
Komentáře (0)
Přidat komentář
přihlášení
o webu
sponzor webu
Sponzorem portálu jsou referatyzababku.cz,referáty pro vás na zákázku!
