Závazné katalogy jako jsou regionální evropská Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb., Evropská sociální charta, vyhlášená pod č. 14/2000 Sb. m. s., nebo celosvětové Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech, vyhlášené pod č. 120/1976 Sb., v povědomí veřejnosti tak známé nejsou.

Typ státu

a) republika, b) monarchie (parlamentní, nebo absolutistická)

Jiné dělení:

a) jednotný (unitární) stát, b) federace nebo konfederace

Federace: pevný svazek států, většinou s jednotnou zahraniční politikou, armádou, měnou, daňovou soustavou, etc. V mezistátních vztazích vystupuje federace jako jediný subjekt mezinárodního práva. Ve federaci je nutné přesně vymezit pravomoci a působnosti (kompetence) ústředních federálních orgánů a orgánů členských států federace, aby mezi nimi nedocházelo ke kompetenčním sporům

Konfederace: volné spojení států, ve kterém každý sdružený stát zůstává samostatným subjektem mezinárodního práva a ústředním orgánům konfederace přenechává jen tolik pravomocí, kolik považuje za účelné vzhledem k důvodům trvání konfederace. Jde o přechodné sdružení států.

Nejvyšší orgány státní moci a správy

V ústavách se uzákoňuje vytváření těchto orgánů (volbami nebo jmenováním), jejich složení, pravomoci a vzájemné vztahy mezi nimi.

Rozdělení státní moci

legislativa (zákonodárná) — volené zákonodárné orgány (parlamenty)

exekutiva (výkonná) — hlavy států, vlády a jim podřízené orgány správní moci

jurisdikce (soudní) — soustavy soudů

Základní práva a svobody občanů

Uzákoňují se v ústavách nebo v ústavních zákonech demokratických států na základě Všeobecné deklarace lidských práv, Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

Ústavní právo a ústava České republiky

Ústava ČR je nejvyšší zákon státu. Obsahuje preambuli (úvodní prohlášení) a 113 článků, rozdělených do 8 hlav.

Preambule

Ústava je základním zákonem ČR, na němž spočívá celý náš právní řád. Je považována za normu s nejvyšší právní silou. Postihuje jen nejzákladnější společenské vztahy, obsahuje vyšší a obecnější škálu hodnot státu a společnosti. Znalost ústavy má vliv na politické a právní vědomí občanů. Je v zájmu občana, aby dobře znal svá práva. Ústava ČR obsahuje preambuli a 113 článků rozdělených do osmi částí nazvaných hlavy, které jsou nadepsány:

Hlava I. – Základní ustanovení

V první hlavě je Česká republika charakterizována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, v němž lid je zdrojem a vykonavatelem státní moci – „Všechna moc pochází z lidu a lid ji vykonává prostřednictvím svých volených zástupců“. Podstatou demokracie je nadřazenost občanů nad státem. Mezi základní demokratické hodnoty patří uznávání individuální svobody, soukromého vlastnictví a tržního hospodářství. Základní zásadou politického systému je svobodný a dobrovolný vznik politických stran a jejich volná soutěž v podmínkách demokratického právního státu. Většině však ústava brání v omezování práv menšin. Občané mají právo sdružovat se v politických stranách, účastnit se na politickém životě společnosti a na vytváření zastupitelských orgánů státu. Politické strany jsou odděleny od státu. Občané smějí činit vše, co jim zákon výslovně nezakazuje. Stát naopak může dělat pouze to, co mu zákony výslovně dovolují. Ústava ČR obsahuje záruky proti zavedení autoritativní vlády, totalitarismu a mocenskému monopolu.

Hlava II. – Moc zákonodárná

Zákonodárná moc v ČR náleží Parlamentu. Parlament je tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a senátem. PS má 200 poslanců volených na dobu 4 let. Senát má 81 senátorů, kteří jsou voleni na 6 let. Každé 2 roky se volí třetina senátorů. Volby do Poslanecké sněmovny i Senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva. V případě Poslanecké sněmovny podle zásad poměrného zastoupení, do Senátu podle většinového systému. Poslanecká sněmovna se skládá z Předsednictva a jednotlivých výborů. Přijaté zákony podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a předseda vlády. Zákon nabývá platnosti dnem vyhlášení ve Sbírce zákonů ČR.

Hlava III. – Moc výkonná

Prezident republiky je hlavou státu. Prezidenta volí parlament na společné schůzi obou komor. Prezident jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády, přijímá jejich demise, rozpouští Poslaneckou sněmovnu, jmenuje členy Ústavního soudu, odpouští a zmírňuje tresty udělené soudem, zastavuje trestní stíhání, zahlazuje odsouzení (uděluje amnestie). Jmenuje prezidenta a viceprezidenta NKÚ, členy bankovní rady. Zastupuje stát navenek, sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy. Je vrchním velitelem ozbrojených sil ČR. Vyhlašuje volby do Parlamentu, jmenuje soudce.

Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně. Struktura vlády ČR: Předsednictvo (předseda, místopředsedové), ministři jednotlivých ministerstev.

Obec je základní samosprávnou jednotkou občanské společnosti. Je právnickou osobou. Orgány obce v rámci samosprávné působnosti zejména pečují o hospodářství, sociální a kulturní rozvoj obce, o tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí a všestranné uspokojování potřeb občanů.

Hlava IV. – Moc soudní

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, Vrchní soud, krajské a okresní soudy. Kromě soudů se na ochraně práv a zájmů organizací a jednotlivců podílejí také státní zastupitelství, notáři a advokáti. Ústava rozlišuje tři oblasti práva. Jedná se o právo rodinné, právo občanské a právo trestní (trestní právo hmotné, trestní právo procesní). Rodinné právo je souhrnem právních norem upravujících manželství, vztahy mezi rodiči a dětmi, mezi dalšími příbuznými a vztahy při náhradní výchově dětí. Občanské právo upravuje občanskoprávní vztahy mezi občany navzájem a mezi občany a organizacemi. Trestní právo je souhrnem právních norem o trestání fyzických osob za závažná provinění proti chráněným společenským a individuálním zájmům. Trestný čin je společensky nebezpečný. Jeho znaky jsou uvedeny v trestním zákonu. Rozlišují se trestné činy úmyslné a nedbalostní. Trestní právo ctí presumpci neviny. Trest je opatření státního donucení, které je ukládáno jménem republiky. Trestem se vyslovuje společenské odsouzení činu a jeho pachatele. Účelem trestu je chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit v jejím dalším páchání a vychovat pachatele k vedení řádného života. Zvláštní část trestního zákona popisuje téměř 200 skutkových podstat trestných činů. Základní trestní odpovědnost v ČR počíná dovršením 15-ti let věku. Plná trestní odpovědnost nastává dovršením 18-ti let věku.

Hlava V. – Nejvyšší kontrolní úřad

Hlava VI. – Česká národní banka

Hlava VII. – Územní samospráva

Hlava VIII. – Přechodná a závěrečná ustanovení

ZDROJ

WWW1.OSU.CZ

WWW.PSP.CZ

Počátky hnutí skinheads bychom našli ve druhé polovině šedesátých let ve Velké Británii. V té době dochází k významným změnám na trhu práce. V důsledku modernizace narůstá nezaměstnanost a staré sociální struktury se rozpadají. V dělnických čtvrtích velkých měst (například v londýnském East-endu) vzniká nové hnutí dělnické mládeže. Jeho příslušníci kladli důraz především na svůj dělnický původ a ostře se vyhraňovali proti hnutí hippies, tvořenému hlavnì mládeží ze středních vrstev.
Přijala část pracující mládeže za svou uniformu dlouhé „edvardovské“ pláště a úzké kalhoty. Byli známí jako Teds (TEDDY BOYS). Byli oddání Rock’n Rollu, byli podivně učesaní s patkami a esíčky pečlivě napomádovanými na čele. Chovali se jako skupina oddělená od konvenčního života. Na počátku šedesátých let byli nahrazeni tzv. MODS a jejich protějšky „rockery“.

V letech 72-76 nebylo o skins příliš slyšet.
Dlouhé horké léto roku 1976 vidělo vznik mimořádné nové kultury – PUNKu. Noví skins při svém návratu zachovali nejextrémnější prvky starého stylu a ještě je rozšířili. Hlavy byly ostříhány dohola nebo krátké vlasy odbarveny. Někdy byl ve vlasech vybarven nápis Union Jack apod. Vrátily se vysoké boty a šle. Nenosily se obleky, objevilo se různé tetování, i na obličeji. Veřejnost byla otravována nacistickými pozdravy. Tlak veřejnosti a teenagerů již v podstatě vedl k dohodě s punky, ale tito skins věděli,že nikdo nebude tolerovat jejich svévolné skupinové násilí. Vzniká nová hudba skinheads – OI!. To se stává novým hnutím ulice spojující jak skins tak punks.

K výraznému zvratu dochází koncem sedmdesátých let, kdy britská národně-socialistická strana Národní fronta (the National Front) zneužila hnutí Skinheads ve svůj prospěch. Národní fronta (NF) rekrutovala mladíky z ulice a využívala je pro své pouliční bitky. Protože Skinheads měli pověst ostrých hochů, někoho napadlo, že když mladí “bojovníci“ z řad NF napodobí image skinheads, stanou se ještě obávanějšími. Tak vznikla nová odnož hnutí Skinheads. Zatímco “tradiční Skinheads“ byli nepolitickým hnutím dělnické mládeže a našli bychom u nich určité styčné body s punkery (např. hudba), noví skinheads se hlásili k extrémní pravici. Napětí mezi oběma skupinami postupně narůstalo. Zároveň docházelo k další diferenciaci uvnitř hnutí. Část nepolitických Skinheads se přiklonila k levici a začala nahlížet na třídní boj skrze politiku práce a zaměstnanosti.

Hnutí Skinheads se záhy rozšířilo do mnoha dalších zemí (Irsko, Francie, Rakousko, Itálie, Spojené státy, Německo…). Přestože v každé zemi má svá specifika, základní rysy zůstávají shodné. Od konce osmdesátých let dochází k oživení původního “tradičního“ hnutí a jeho hodnot. Zároveň přibývá konfliktů mezi zastánci různých směrů. V současnosti existuje hnutí skinheads v různých podobách téměř v celém světě.

Jsme velmi mladá strana(nedávno založená) a chceme Vám nabídnout něco nového a podle Nás i lepšího. Členi v straně jsou převážně studenti, ale to neznamená, že se bude naše strana věnovat jenom školství. Musíme myslet na všechny lidi ve státě- podnikatele, pracující, nezaměstnané, studenty, důchodce, ale i bezdomovce. A proto jsme pro Vás napsali takzvaný NProgram(Národní program), ve kterém se snažíme najít kompromisy pro všechny….

Hlavní body programu jsou zde (více se dočtete na www.NProgram.cz nebo v naší brožuře, kterou rozdáváme zdarma) :

1. Nový důchodový systém
2. Postupné(ale doopravdy postupné – ne tak radikální jak v nynější době) oddlužování zdravotnictví
3. Nový daňový systém
4. Lepší využití peněz EU
5. Postupný růst naší ekonomiky (a tím zavedení EURA)
6. A DALŠÍ