Konec : vydáno: 01.12.1999
prodáno přes :35000
skladeb: 10

9mm argumentů : vydáno:18.03.2002 prodáno přes :78000 skladeb: 10

Petr Klein
10.10.1968 České Budějovice
Studoval : 6 let piano , 2 roky bicí , 3 roky acustickou a elektrickou kytaru.
Od roku 1990 – 2003 hraje diskotéky na JIHU ČECH. Nikdy se nevěnoval mixování z vynilových nosičů pouze na hraní z maxi singlů. Jeho sbírka čítá cca. 2000 MCD. Jeho snem bylo vždy komponovat taneční muziku. V osmdesátých letech tato možnost nebyla proto hrál ve dvou poprockových kapelách na kytaru.
V roce 1990 se seznamuje s Davidem Nejedlým a po hudební stránce si velice rozumějí. V roce 1998 vzniká vlastní studio a spolu s Davidem zakládá projekt CRYONICS.
Ve studiu CRYONICS se natočila v období 2000-2003 již tři společná taneční alba ,která byla produkována Davidem a Petrem a nikdy nebyla nabídnuta tuzemským vydavatelům ( oba pánové tvrdí ještě není ten správný čas ).
V roce 2003 posiluje CRYONICS Luboš Cahák a společně nátáčí první video clip a společně pracují na čtvrtém CD ,které vyjde na konci letošního roku.
Petr KLEIN a jeho hobby.
Taneční muzika, cestování , dobré jídlo-především rybí speciality, kvalitní francouzské a italské víno a pohoda !
OBDIVUJE – zaoceánské jachty a rychlé motorové čluny.
JEHO CíL – komponovat společně s CRYONICS kvalitní taneční muziku a získat si co nejvíc příznivců.

Dj LUKA (Luboš Cahák)
Narodil se roku 1968 v Českých Budějovicích už od svého mládí se zajímal o hudbu a všem ve svém okolí vnucoval názor, že se bude živit uměním. Mezi jeho idoly patřili Jiří Korn, Karel Gott, Hana Zagorová, Helena Vondráčková aj., ze zahraničních pak Beatles Suzane Vega, Boney-M a italská scéna. Ve svých školních letech vlastnil cca 200 LP domácí a zahraniční hudby. Ve třinácti letech se začal intezivně jako samouk věnovat hře na kytaru.
Po roce intezivního hraní založil svou první amatérskou kapelu.
- V roce1983 zakoupily v té době dostupnou profesionální aparaturu a začali se připravovat na profesionální dráhu na rokové scéně.
- V roce 1984 začali vystupovat jako zábavová kapela a navštěvovali i různé taneční a rockové ligy a soutěže.
- V roce 1987 nastupuje ZVS a jako voják si občas zahraje v posádkové kapele.
- V roce 1989 se vrací do civilu a v zápětí přichází revoluce a s ní i nové možnosti.
- V roce 1990 začíná pořádat své vlastní diskotéky v nájemních sálech ale nechává se i najímat jako dj Luka, intezivněji spolupracuje s djś Petrem Kleinem a Michalem Udatným. Jeho působení jako dj je v Jč regionu a mezi muziku kterou má nejraději patří Snap, KLF, U96, The Prodigy, Dance 2 Trance aj.
- V roce 1993 nastupuje jako moderátor ranního vysílání na stanici Radio 21st. Jeho týden se stává hudebním maratonem hraje 6x týdně v rádiu 04-08 hod. a 2x týdně diskotéku z které jede rovnou do vysílání.
- V roce 1994 po roce této vyčerpávající práce opouští Radio a zakládá Reklamní. modelovou a produkční agenturu Monika a diskotéky pomalu opouští z důvodů časové tísně. Nadále spolupracuje s předními dj´s a špičkami populární hudby v ČR na svých pořadech a se svou agenturou se stává nejsilnější ve svém oboru v Jč. V roce 2002 se opět dává dohromady s Petrem Kleinem a Citizenem-X a domluví se na hostování v Cryonics .
- V roce 2003 se domluví účast a realizace čtvrté desky Cryonics v novém obsazení.
Záliby: muzika, foto&video, závodní střelba na terč, závodní střelba IPSC, OFF ROAD.
Neodolá: dobrému vínu a jídlu.

K nejznámějším písním Beatles patří:
„Yesterday“, „Strawberry Fields Forever“, „Lucy In the Sky with Diamonds“, „Michelle Ma Belle“. 

Hráli také ve dvou filmech:,,A Hard Day’s Night“ z roku 1964 a ,,Help!“ z roku 1965.

Beatles nikdy nešli cestou nejmenšího odporu – popularita pro ně byla spíš odrazovým můstkem, díky kterému si mohli troufnout i leccos dalšího. Většina jejich předchůdců – i následovníků – považovala spíše za samozřejmé žít z dosaženého úspěchu a držet se osvědčené formule. Beatles odmítli respektovat i jiná obchodní pravidla, která vládnou v populární hudbě, a prošlo jim to.

Dnes byste sotva našli kritika, který by na nahrávkách Beatles našel nějakou podstatnou chybu. Mimo jiné je to i tím, že skupina svou vlastní tvorbou předurčila další vývoj populární hudby, a tím na dost dlouhou dobu stanovila i hodnotící měřítka. Jedna přednost jejich nahrávek – speciálně těch nejstarších – je však nejkřiklavější: bezprostřednost a nefalšovaná radost. Podle Lestera Bangse byla roku 1964 „svěžest zpěvu Beatles naprostou zvukovou novinkou. Dnes by člověk z těchto raných vokálů cítí půvabný a obnažený cit, nechuť něco předstírat a zaoblovat hrany emocí, odvahu říci naprosto všechno, což jsme v rock-and-rollu tehdy od žádného jiného bělocha neslyšeli…“ Tohle bylo tedy první tajemství úspěchu skupiny, k němuž patřily stejně bezprostřední a poctivé texty a melodie. Jak je vidět, přes svoji jednoduchost neztratily kouzlo dodnes.

O tom druhém tajemství úspěchu Beatles jsem se již zmínil. Byl to neustálý vývoj jejich tvorby, spojený s tím, že si autoři nedělali příliš starosti s obchodními – a jinými – zákony showbusinessu. Občas se stalo, že přišli s písničkou, ke které se dosavadní zvukový kabát skupiny třeba ani moc nehodil. Paul McCartney o jedné z nich hovořil s George Martinem, který měl na nahrávkách Beatles úlohu producenta. Martin prohlásil, že k písničce by se nejlépe hodil smyčcový doprovod. McCartney se polekal: smyčcový orchestr v něm vzbuzoval ty nejhrůznější hudební představy, ale smyčcové kvarteto považoval za docela přijatelné. Písnička, která tak vznikla, byla důležitým bodem v celé historii populární hudby. Jmenovala se Yesterday, vyšla roku 1965 a kritika i fanoušci ji přijali bez výhrad.

Nešlo však o žádný ojedinělý experiment: zkoušet to jinak, bylo hlavní hudební motto skupiny. Nejmarkantněji se projevilo na třech albech: Rubbel Soul, Revolver a Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. Snadno na nich můžeme rozlišit individuality jednotlivých členů. Nejméně nápadný je Ringo; jako zpěvák se objevuje jen v několika písničkách s typickou klidnou a uvolněnou atmosférou. Kytaristu George Harrisona zaujala indická filozofie i hudba a v jeho skladbách se často objevovaly orientální nástroje. Převážná většina repertoáru však pocházela od zbývajících dvou členů. Pod své skladby se zásadně podepisovali společně, i když ty pozdější skládali většinou každý zvlášť. Melodie, texty i zpěv Paula McCartneyho (baskytara) měli typickou rockovou něhu i romantický šarm, zatímco Lennon (doprovodná kytara) byl ironičtější a měl zálibu v elektronických zvucích. Tato polarizace vystupuje na povrch až na posledních nahrávkách – na těch raných je někdy těžké od sebe oba hlasy vůbec rozeznat. Za zmínku určitě také stojí zajímavost, že na nahrávání skladby Yellow Submarine se podílel neznámý Čech, který tam nechal jasně zřetelné poselství v druhé části: „Prosíme nedýchat“.

Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Band Club představuje vrchol éry Beatles i kulminaci zlatého rockového věku. Beatles desku koncipovali jako uzavřený cyklus písniček s přivítáním, závěrem s post-scriptem, které představuje skladba A Day In The Life. Tři roky po jejím vydání se Beatles rozcházejí, ale jednotliví členové pokračují ve svých individuálních cestách.

Ringo Starr zkoušel štěstí i u filmu; v posledních letech natáčel desky jen sporadicky – průměrně jedno album za dva roky, přičemž jejich kouzlo i úspěch ležely především v kvalitním výběru písniček. Harrisonův skladatelský talent se naplno projevil až na jeho sólových deskách; roku 1971 zorganizoval v newyorské hale Madison Square Garden benefiční koncert pro bangladéšské uprchlíky, kterého se účastnil mimo jiné i Bob Dylan, indický hudebník Ravi Shankar a Ringo Starr.

Lennonovy sólové písničky většinou silně odrážejí jeho vnitřní pocity a přesvědčení – ať už je to ironická hořkost, vzpomínky na matku, nebo pacifismus. Najdeme je na singlových nahrávkách a na dvou albech, které kritika považuje za nejlepší ze samostatných desek členů Beatles – John Lennon / Plastic Ono Band a Imagine. Mimoto vydal i kontroverzní alba, která obsahovala hlavně elektronické zvuky; na nich se podílel se svou manželkou, Japonkou Yoko Ono.

Nejplodnějším umělcem z celé čtveřice se stal Paul McCartney. Jako jediný systematicky nahrává a vystupuje se svou skupinou Wings. Jeho tvorba má stálou úroveň, i když bychom v ní těžko našli myšlenkovou hloubku nejlepších desek Beatles. Přesto je McCartney dodnes považován za jednoho z nejnápaditějších písničkových autorů.

Mimo skvělých písniček se jim podařilo natočit i několik filmů s nestárnoucím půvabem a vtipem jim vlastním.

J.S.Bach byl pozván do Arnstadu aby zde vyzkoušel nové varhany v tamějším chrámu sv. Bonifáce. Udělal dobrý dojem. Krátce poté mu nabídla arnstadská městská rada místo varhaníka a ředitele kůru s výborným platem, což osmnáctiletý J.Sebastian s radostí přijal.
Když mu bylo dvaadvacet let, dostal se na post ve svobodném říšském městě Mühlhausenu, tam také napsal první velké kantáty. Po roce byl však Bach nespokojen jak říkal s nedostatkem dobré církevní hudby v Mühlhausenu a rozhodl se odejít. V Mühlhausenu se oženil se svoji vzdálenou příbuznou Marií Barbarou Bachovou.
Také se v pozdějších letech vydal do severoněmeckého Lübecku za proslulým varhaníkem Dietrichem Buxtahudem, který se stal jeho učitelem.
Když bylo Bachovi 23 let, odešel do Výmaru, kde sídlil jeden z největších dvorů v Německu. Bach byl sice velice mladý, ale ve Výmaru zbohatl, navíc tu začala jeho kariéra.V roce 1714 se stal devětadvacetiletý J.S.Bach koncertním mistrem výmarské kapely. Za svého působení ve Výmaru se Bach setkal s hudbou italského skladatele Antonia Vivaldiho. V dalších třech letech pak vytvořil přepisy koncertů, řadu mistrovských kostelních kantát a spoustu varhanních děl, včetně 18 varhanních chorálů.
V prosinci 1717 Bach začal na novém působišti v Köthenu u knížete Leopolda. Složil zde své slavné Braniborské koncerty . V Köthenu pak Bach pokračoval ve studiu klávesové hudby a psal sbírku dvojic skladeb v každé tónině v dur a v moll ve vzestupném pořadí. U každé dvojice předchází fugu. Složil zde své slavné Braniborské koncerty .V létě jezdíval mladý kníže Leopold do slavných lázní – do Karlových Varů. Bach ho tam doprovázel dvakrát. Za druhého pobytu v K.Varech Bachovi náhle zemřela manželka Marie Barbora. V šestatřiceti letech se pak oženil s profesionální sopranistkou Annou Magdalenou Wilkenovou, která byla o 16 let mladší a kterou již znal a s níž spolupracoval. O Bachově vztahu s první manželkou se neví v zásadě nic. Mnohem více se ví o jeho vztahu k Anně Magdaleně. Psal speciálně pro ní skladby.
Bach si požádal o prestižní post kapelníka a kantora v kostele sv.Tomáše v Lipsku.Církevní škola u sv.Tomáše pěstovala tradici chorálů, která trvala pět století. V Bachově době škola působila ve čtyřech velkých kostelech. V prvních letech v Lipsku psal Bach kantátu každý týden. Ke složení kantáty musel Bach najít nejdříve vhodný text a nechat si ho schválit církevními úřady. Za šest let v Lipsku napsal Bach ohromující počet asi 190 kantát.
Jeden z mocných impulsů bylo pro Bacha návštěva Drážďan. Známí je Sebastianův hudební souboj s francouzským varhaníkem Marchandem, který se měl odehrát právě při této návštěvě saské metropole. Francouz se v den střetnutí, poté, co slyšel Bachovu hru, potajmu vytratil z města. „Souboj“ byl rozhodnut, ještě než začal.
Bach na konci života pracoval na třech projektech, z nichž každý představuje souhrn jeho uměleckých aspirací. Mše h-moll, 18 lipských chorálů a Umění fugy.
Bach na konci života onemocněl šedým zákalem a prakticky oslepl. Počátkem roku 1750 byl operován, ale později téhož roku byl stižen mrtvicí. Zemřel 28.7.1750 v Lipsku ve věku 65 let…

Antonín Dvořák, který žil v letech 8.9.1841 – 1.5.1904, pocházel z rodu sedláků a malých živnostníků, jejichž chalupy a domky byly rozprostřeny kolem Nelahozevsi nad Vltavou, kde se Dvořák narodil. Prosazoval se těžce. Hudbu studoval u venkovských kantorů a na varhanní škole v Praze, ale nakonec musel jedenáct let hrát na violu v Komzákově kapele a v orchestru Prozatímního divadla a často dával hodiny z hudby málo talentovaným slečnám z bohatších rodin, aby sebe a svou rodinu vůbec uživil. Také hrával na varhany v kostele u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském za pár zlatek měsíčního platu. Bylo to skromné živobytí. A přece měl touhu stát se profesionálním skladatelem; jeho duše byla plná hudby, jíž chtěl světu dokázat, že i český národ může mít znamenité umělce. Po pět let za sebou se spokojoval se státním uměleckým stipendiem, jen aby se mohl věnovat výhradně uměleckému tvoření. Komponoval vše – od symfonií a oper, písní a komorních skladeb nejrůznějšího obsazení až po duchovní hudbu oratorního a kantátového zaměření.
Pak se stal téměř zázrak. Po prostudování jeho děl rozhodl se člen stipendijní poroty, vídeňský mistr Johannes Brahms, že Dvořákovi pomůže: doporučil ho jako mimořádně talentovaného umělce (našemu skladateli bylo už 37 let) svému nakladateli Fritzi Sinrockovi do Berlína, aby mu vydal některá díla. Když krátce nato vyšly Moravské dvojzpěvy a čtyřruční klavírní Slovanské tance, měla tato díla takový úspěch, že se Dvořák takřka přes noc stal slavným umělcem. Dvojzpěvy se zpívaly ve všech rodinách doma i v cizině a Slovanské tance – po úspěchu klavírní verze autorem instrumentované pro orchestr – rázem obletěly celý svět.
Dvořák byl umělcem skromným, nábožensky hluboce založeným, miloval přírodu (jeho láskou byli holubi, které dokonce pěstoval na svém letním sídle ve Vysoké u Příbrami), byl však i obdivovatelem všeho civilizačního pokroku. Odtud pramenila jeho láska k lokomotivám a parolodím a obdiv k životnímu ruchu velkých měst, třebaže před ním často utíkal do samoty a zeleně venkovských míst. Především byl však geniálním skladatelem. Tato genialita, jak tvrdíval Max Švabinský, jenž Dvořáka portrétoval, byla vepsána i do jeho ušlechtilé tváře: jejím zevním rysem byla nápadná vzdálenost očí a hluboká rýha nad kořenem nosu. Ať se Dvořák dotkl kteréhokoli hudebního oboru, vždy byl originální.
Zatímco Bedřich Smetana vědomě vytvářel charakteristickou českou hudbu, Dvořák pokročil dále; záhy se stal skladatelem vpravdě slovanským, neboť svou hudební inspiraci rozšířil i na Moravu a Slovensko, do Polska a Ruska, vytvořil i zvláštní útvar „dumky“ po vzoru maloruské lidové tradice, byl autorem i velké opery na námět z ruských dějin Dimitrij. Ze slovanské hudby dokázal vytěžit starodávné mody v harmonii a zvláštní hudební modulace, nové bohatství rytmů a melodických obratů, což bylo nové a poutavé. Tím autor objevil i skladatelům mladší generace slovanský Východ takřka v hodině dvanácté, neboť o pár let později byl původní slovanský folklór poničen civilizačním pokrokem.
Dvořákova díla jako Slovanské tance, Slovanské rapsódie, Smyčcový kvartet Es dur, Smyčcový sextet A dur , Klavírní trio „Dumky“ aj. nás o této „slovanské“ inspiraci výrazně přesvědčují.

A tak když slavný Dvořák v roce 1892 byl pozván do Ameriky, aby zde vychovával mladé tvůrce hudby na Národní konzervatoři v New Yorku, byl asi jediným autorem v Evropě, který po zkušenostech právě se slovanskou hudbou mohl Američanům teoreticky i prakticky ukázat, jak je třeba komponovat, aby i jejich hudba měla národní ráz. Vždyť i tato země měla svůj původní folklór – černošský a indiánský, proč jej tedy nezužitkovat v hudební tvorbě? Svou IX. symfonií Z Nového světa, Smyčcovým kvartetem F dur, zvaným Americký, Smyčcovým kvartetem Es dur, Suitou A dur a dalšími díly z Ameriky (včetně ve světě nejslavnějšího violoncellového koncertu h moll) se Dvořák stal nejpopulárnějším autorem tohoto kontinentu, objevitelem hodnot, o nichž Amerika dosud neměla tušení, že v jejich zemi – jako inspirační podněty pro vážnou hudbu – vůbec existují.
Cestu do Ameriky otevřela Dvořákovi jeho známost či sláva nejen v Německu a Rakousku, ale především v Anglii, kde od dob Händelových byla stále živá tradice velkých vokálně instrumentálních děl a kterou si náš autor podmanil už v roce 1883 svou Stabat mater. Pro Anglii pak v průběhu dalších deseti let vytvořil celou řadu velkých vokálně instrumentálních děl (kantátu Svatební košile na slova K. J. Erbena, oratorium Svatá Ludmila na slova J. Vrchlického, Rekviem na latinský text aj.). Antonín Dvořák byl však i pozoruhodným tvůrcem oper, jež dnes tvoří kmenový repertoár každé české operní scény (Jakobín, Čert a Káča, Rusalka a Armida patří k nejhranějším), vytvořil devět symfonií, 16 smyčcových kvartetů, programní symfonické básně na Erbenovy baladické náměty, množství děl orchestrálních, sborů a písní i děl houslových a klavírních. Je naším nejznámějším a ve světě nejhranějším umělcem vůbec; jeho hudební invence byla nevyčerpatelná a krása melodií neopakovatelná.

Přehled díla Antonína Dvořáka (výběr)

I. opery
Alfred, 1870
Král a uhlíř, 1871, 2.verze – op. 14, 1874
Tvrdé palice, op. 17, 1874
Vanda, op. 25, 1875
Šelma sedlák, op. 37, 1877
Dimitrij, op. 64, 1882, 2.verze – 1894
Jakobín, op. 84, 1888, 1897 (částečně přepracováno)
Čert a Káča, op. 112, 1899
Rusalka, op. 114, 1900
Armida, op. 115, 1903

II. oratoria, kantáty
Hymnus Dědicové Bílé hory, op. 30, 1872 (přepracováno 1880 a 1885)
Stabat mater, op. 58, 1877
Žalm 149, op. 79, 1879 (1887 přepracováno pro smíš.sbor a orchestr)
Svatební košile, op. 69, 1884
Svatá Ludmila, op. 71, 1886
Mše D dur, op. 86, 1887 (verze s varhanním doprovodem), 1892 (s orchestrem)
Requiem, op. 89, 1890
Te Deum, op. 103, 1892
Americký prapor, op. 102, 1893
Slavnostní zpěv, op. 113, 1900

III. orchestrální skladby
a) symfonie
1. c moll „Zlonické zvony“, 1865
2. B dur, op. 4, 1865
3. Es dur, op. 10, 1873
4. d moll, op. 13, 1
5. F dur, op. 76, 1875
6. D dur, op. 60, 1880
7. d moll, op. 70, 1885
8. G dur, op. 88, 1889
9. e moll „Z Nového světa“, op. 95, 1893

b) serenády a suity
Serenáda E dur pro smyčce, op. 22, 1875
Serenáda d moll pro dechy, violoncello a kontrabas, op. 44, 1878
Česká suita, op. 39, 1879
Suita A dur, op. 98B, 1895

c) koncerty a koncertantní skladby
Koncert A dur pro violoncello a klavír, 1865
Romance f moll pro housle a orchestr, op. 11, 1873/1877
Klavírní koncert g moll, op. 33, 1876
Mazurek pro housle a orchestr, op. 49, 1879
Houslový koncert a moll, op. 53, 1879 (revize 1880)
Rondo g moll pro violoncello a orchestr, op. 94, 1893
Klid pro violoncello a orchestr, op. 68/5, 1893
Koncert h moll pro violoncello a orchestr, op. 104, 1895

d) symfonické básně, rapsodie a předehry
Tragická ouvertura (předehra k opeře Alfred), 1870
Symfonická báseň (Rhapsodie a moll), op. 14, 1874
Slovanské rapsodie, op. 45 (D dur, g moll, As dur), 1878
Vanda (předehra ke stejnojmenné opeře), 1879
Domov můj, předehra ke hře F.F. Šamberka, 1882
Husitská, dramatická ouvertura op. 67, 1883
V přírodě, koncertní ouvertura op. 91, 1891 (Příroda, Život, Láska – č.1)
Karneval, koncertní ouvertura op. 92, 1891 (Příroda, Život, Láska – č.2)
Othello, koncertní ouvertura op. 93, 1891(Příroda, Život, Láska – č.3)
Vodník, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 107, 1896
Polednice, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 108, 1896
Zlatý kolovrat, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 109, 1896
Holoubek, symfonická báseň podle balady K.J.Erbena, op. 110, 1896
Píseň bohatýrská, symfonická báseň op. 111, 1899

e) tance
Slovanské tance, op. 46 – I. řada, 1878, op. 72 – II. řada, 1887
Pražské valčíky, 1879

f) různé (výběr)
Symfonické variace pro orchestr, op. 78, 1877
Legendy, op. 59, 1881
Scherzo capriccioso, op. 66, 1883

IV. komorní hudba – výběr nejznámějších skladeb
a) sextet -
Smyčcový sextet A dur, op. 48, 1878

b) kvintety (5) -
Smyčcový kvintet G dur (s kontrabasem), op. 77, 1875
Klavírní kvintet A dur, op. 81, 1887
Smyčcový kvintet Es dur, op. 97, 1893

c) smyčcové kvartety (14) -
9. d moll, op. 34, 1877
10. Es dur „Slovanský“, op. 51, 1879
11. C dur, op. 61, 1881
12. F dur „Americký“, op. 96, 1893
13. G dur, op. 106, 1895
14. As dur, op. 105, 1895

d) jiné kvartety -
Cypřiše (12 písní upraveno pro smyčcový kvartet), 1887
Klavírní kvartet D dur, op. 23, 1875
Klavírní kvartet Es dur, op. 87, 1889
Maličkosti (dvoje housle, violoncello, harmonium), op. 47, 1878

e) klavírní tria (4) -
g moll, op. 26, 1876
f moll, op. 65, 1883
Dumky, op. 90, 1890

f) housle a klavír -
Romance, op. 11, 1873/77 (též orchestrální verze)
Nokturno H dur, op. 40, 1875/83 (i ver. pro smyč. orchestr)
Capriccio, 1878
Mazurek, op. 49, 1879
Sonáta F dur, op. 57, 1880
Balada, op. 15/I, 1884
Romantické kusy, op. 75, 1887
Sonatina G dur, op. 100, 1894

g) violoncello a klavír -
Polonéza A dur, 1879
Rondo g moll, op. 94, 1891 (též orchestrální verze)
Klid (také Klid lesa), op. 68

V. klavírní skladby
a) dvouruční -
Škotské tance, op. 41, 1877
Furianty, op. 42, 1878
Silhouety, op. 8, 1879
Valčíky, op. 54, 1880
Eklogy, op. 56, 1880
Klavírní skladby, op. 52, 1880
Mazurky, op. 56, 1880
Dumka a furiant, op. 12, 1884
Poetické nálady, op. 85, 1889
Suita A dur, op. 98, 1894 ( později též orchestrální verze)
Humoresky, op. 101 (nejznámější č.7 Ges dur)

b) čtyřruční -
Slovanské tance, op. 46 – I.řada, 1878, op. 72 – II. řada, 1886
Legendy, op. 59, 1881
Ze Šumavy, op. 68, 1884

VI. písně, dvojzpěvy, sbory
a) pro hlas a klavír -
Cypřiše, 1865, nevydáno (jednotlivé písně viz smyčcový kvartet)
Písně z Rukopisu královedvorského, op. 7, 1872
Tři novořecké písně, op. 50, 1878
Cigánské melodie, op. 55, 1880 (č. 4 Když mne stará matka)
V národním tónu, op.73, 1886
Čtyři písně, op. 82, 1888 ( č.1 Kéž duch můj sám)
Písně milostné, op.83, 1888(č.2 V tak mnohém srdci mrtvo jest)
Biblické písně, op. 99, 1894 (č.4 Hospodin jest můj pastýř)

b) pro hlas a varhany -
Ave Maria, op. 19B, 1877
Ave Maris Stella, op. 19B, 1879

c) dvojzpěvy -
Moravské dvojzpěvy, op. 20 (soprán, tenor + klavír), 1875
Moravské dvojzpěvy, op. 29, 32 (soprán, alt + klavír), 1876
Moravské dvojzpěvy, op. 38 (soprán, alt + klavír), 1877

d) sbory:
ženský – Moravské dvojzpěvy (úprava z op. 29, 32), 1880
mužské – Kytice z českých národních písní, op. 41, 1877
Z kytice národních písní slovanských, op. 43, 1878
Pět sborů na texty litevských národních písní, op. 27, 1878
smíšené – Čtyři sbory, op. 29, 1876
V přírodě, op. 63, 1882
Hymna českého rolnictva, op. 28, 1885 (s orchestrem)