Zlato je měkký a ušlechtilý kov žluté barvy ,velmi dobře kujný. Je velmi málo reaktivní a nereaguje ani s kyslíkem ani se sírou. Je odolný vůči hydroxidům i kyselinám a rozpouští se pouze v Lučavce královské, což je název směsi kyseliny dusičné a chlorovodíkové v objemovém poměru 1:3. Rozpouští se také v roztocích kyanidů. Je dobře vodivé, pro teplo i elektřinu.

V přírodě se vyskytuje mezi horninami, obvykle na některých křemenných žilách a dokonce i na mořském dně a v mořské vodě. Získává se např.rýžováním a průmyslově tzv.kyanidovým pochodem z rozemleté rudy. V České republice byla naleziště v Jílovém u Prahy, na Slovensku u Kremnice, v Orlických horách.

Nejběžnějšími sloučeninami jsou
- AuCl3 – chlorid zlatitý
- Au2O3 to je oxid zlatitý,ten vzniká rozpuštěním zlata v Lučavce královské.
- H[AuCl3] to je kyselina Tetrachlorozlatitá, ta vzniká reakcí zlata s kyselinou chlorovodíkovou nasycenou chlorem.

Zlato je známo již od nepaměti, protože člověk je mohl nalézat v řece a dokázalo jej vždy zaujmout. Ve starém Egyptě byly založeny první doly na zlato, objevily se první pokusy o umělou výrobu zlata. V křesťanské Evropě bylo zlato pokládáno za symbol božské a panovnické moci.
Zlato je všeobecně uznávaným platidlem. Ve formě slitin se používá na výrobu různých šperků či ozdobných předmětů. Ve zdravotnictví se používá k výrobě zubních protéz. Dále se používá v elektronice. Sloučeniny zlata obsahují různé množství zlata, jeho obsah se nejčastěji udává v karátech. Čisté zlato má 24 karátů. Nejběžněji se používá 14 karátové zlato, často se používají sloučeniny se stříbrem.

Zlato je vzácný kov. Myslím, že ho bude stále méně. Je dobře tvarovatelné a možná by bylo dobře, kdyby jsme staré zašlé zlaté šperky nechávali renovovat a neplýtvali s ním.
Prvek zlato jsem si vybral,protože se mi líbí a chtěl jsem se o tomto prvku dozvědět více informací.

Informace jsem čerpal z internetu, z encyklopedií „ Diderot“, Malá česká encyklopedie A-Ž a také z chemických tabulek a Periodické soustavy prvků.

NAPŘ.: ŽULA-křemen,slída,živec.
VODA-soli,nečistoty,H2O
KÁVA-voda,kávovina,soli(cukr)
VZDUCH-kyslík,dusík,voda,oxid uhličitý,vzácné plyny.

CHEMICKY ČISTÉ LÁTKY-Látky zbavené všech příměsí obsahující atomy nebo molekuly pouze stejného druhu,lze zapsat značkou nebo vzorcem.

NAPŘ.:O2,CO2,H2SO4

Dříve se vyráběly hlavně plasty napodobující přírodní materiály. Na rozdíl od přírodních materiálů jsou snadno tvarovatelné. Celuloid je plast vzdáleně připomínající slonovinu. Používal se pro výrobu kulečníkových koulí, střenek nožů, límců, manžet, kabelek a ozdobných předmětů . Existuje velké množství rozmanitých druhů plastů. Polyvinylchlorid PVC byl objeven ke konci minulého století, ale až do roku 1930 nebyl známý způsob jeho průmyslové přípravy. Polyvinylchlorid je odolný proti působení vody a proti výkyvům teploty, což se využívá např. při zhotovování okapů nebo hraček. Také se vyrábějí držáky záclon, obaly elektrických kabelů, dětské plenky a vycpávky. Další významný plast je perspex. Je průhledný a odolný proti nárazu. Vyrábějí se z něj mj. letecké padáky.

Nylon byl objeven roku 1928 chemikem Wallacem Carrothersem, pracujícím u americké firmy Du Pont. Nylon vzniká v roztoku dvou kapalin, kyseliny a diaminu. Při styku těchto kapalin dochází k vytvoření vlákna, které je možno z roztoku vytahovat a namotávat na připravené cívky. Vlákno nylonu je pevnější než všechna přírodní vlákna a tak jeho objev umožnil obrovský nárůst výroby syntetických textilií. Dámské nylonové punčochy byly uvedeny na trh roku 1940 a rychle se rozšířily po celém světě. Úspěch nylonového zboží spočíval v pružnosti a přilnavosti materiálu.

Belgičan Leo Baekeland objevil tmavou, plastickou hmotu, kterou do té doby chemici nebrali na zřetel, neboť se snažili vždy získat krystalickou, čistou látku. Při studiu vzniku polymerů se mu podařilo připravit plast, který je po něm nazýván bakelit. Bakelity mají široké využití při výrobě předmětů každodenní potřeby a elektrických zařízení. Jsou to materiály odolné proti teplu a jsou dobrými elektrickými izolátory. K zvýšení pevnosti a pružnosti se do něj vkládají textilie. Chemici se po objevení tmavého bakelitu snažili nalézt plast s podobnými vlastnostmi, ale světlejší barvou. Ve 20. letech tohoto století byly objeveny plasty, ze kterých mohou být předměty s příměsí celulosy a umělých barviv v libovolné barvě.

Do roku 1950 byla objevena řada různých plastů. Plasty našly použití v průmyslu, ale i v domácnosti, zvláště v kuchyni. Pevný polyvinylchlorid PVC se používá na pokrytí podlahy. Také byly objeveny plasty, které jsou odolné proti vodě i saponátu. Z těchto plastů je vyroben povrch mycí linky i prkénka na krájení zeleniny. Ostatní plasty, jako je polystyren, jsou využívány k výrobě nádob, talířů a košů. Nevýhodou plastů je jejich mimořádná stálost vůči vnějším vlivům – proto zůstávají dlouhou dobu na skládkách.

plasty se používají v těchto oborech : - potravinářství (láhve, uzávěry láhví- korunkové, konzervační, na pet lahve,.., sáčky, obalové matriály, ….atd.) – stavebnictví (tmely, trubky, okapy, poplastikované plechy, …) – textilní prům. (impregnace textilií, netkané textilie, silonové punčocháče/punčochy,…) – automobilový prům. (součástky, hadičky z měkčího PVC, …) – strojírenství (ochranné hmoty, součástky, ..) – doprava a transport (plastikové krytky, povlaky , víka, plastikové sedačky, …) – spotřební prům. (hračky, dárkové zboží, kbelíky, víka, uzávěry, elektronika…)

nevýhody (zápory) : – hlavně spalování plastů je nebezpečné, protože zamořuje ovzduší a ničí ozonovou vrstvu – proto vznikají různé ekologické organizace podporující třídění odpadu-(-z již využitých plastů se vyrobí nové plastové věci např. pet lahve) – jedna láhev z polyetylentereftalátu zatěžuje prostředí oproti skleněné až šestinásobně. – dnes se recyklují u nás asi 4% PET lahví, neboť existuje pouze jedna linka na jejich recyklaci. – pokud se plasty nespalují, odkládají se na různé skládky, které nemusí úplně dodržovat pravidla – nejenže skládky vypadají ve volné přírodě poněkud nevábně, ale také znečišťují půdu pod sebou tím, že vypouštějí různé jedovaté látky apod. – plasty se nerozkládají, takže vydrží na skládce dlouhou dobu, ne-li navěky

PVC Praha, 27. července 2000 – Greenpeace vítá dlouho očekávané zveřejnění tzv. Zelené zprávy Komise Evropské unie (EU) o ekologických problémech PVC (1) jakožto důležitý krok směřující k účinné akci proti mnoha ekologickým nebezpečím plynoucím z PVC. Greenpeace požaduje okamžitý zákaz spalovaní PVC a kompletní náhradu PVC jinými materiály. Taková náhrada by plně odpovídala strategii EU o nakládání s odpady, protože neexistuje bezpečný způsob likvidace PVC a recyklace problém nevyřeší (2). „Je na čase, aby i Česká republika přestala ignorovat ekologická a zdravotní rizika spojená s PVC,“ komentoval vydání zprávy MUDr. Miroslav Šuta z Greenpeace ČR. „Jsme rádi, že Evropská komise bere ekologické problémy spojené s PVC vážně a hodlá proti nim zasáhnout,“ prohlásil Axel Singelhofen, expert Greenpeace International na problematiku toxických látek. „Důkazy proti PVC uvedené v Zelené zprávě jsou zdrcující – dá se z nich učinit jediný závěr: Pryč s PVC!“ Zelená zpráva vyhodnocuje různé ekologické a zdravotní problémy vztahující se zejména k nakládání s odpady z PVC (3) a předkládá různé návrhy, jak tyto dopady snížit. Počátkem roku 2001 bude zahájena veřejná diskuse, jejímž cílem je vytvořit komplexní strategii EU ve věci ekologických dopadů způsobovaných PVC. „Zpráva názorně demonstruje, že ať už se vybere jakýkoli způsob likvidace odpadů z PVC, životní prostředí bude vždy trpět,“ zdůraznil Axel Singelhofen. „Vyzýváme Komisi EU, aby soustředila svou příští strategii na rychlou a kompletní náhradu PVC.“ Zelená zpráva uvádí, že pokud bude pokračovat současný trend nakládání s PVC, zvýší se v Evropě během příštích 20 let celkové množství spalovaného PVC na čtyřnásobek, tedy ze 0,6 mil. tun na 2,5 mil. tun ročně! I kdyby bylo recyklováno maximum PVC, celkové množství spalovaných odpadů z PVC by se snížilo pouze nevýznamně. Dokument Komise EU odhaluje, že spalovaní PVC vede k vzniku nesmírného množství nebezpečných odpadů – v mnoha případech odpadů paradoxně vzniká více, než přišlo do spalovny. Všechny kalkulované scénáře prokázaly, že pro životní prostředí je výhodnější PVC nespalovat. Dále zpráva zdůrazňuje, že spalování PVC je zvýhodňováno skrytými dotacemi, protože dodatečné náklady nutné ke speciálnímu čištění nejsou vztahovány jen k PVC, ale jsou rozpočítávány na veškerý spálený odpad. „Spalování PVC je nejhorší možná forma nakládání s touto umělou hmotou, a to jak z pohledu ochrany ŽP, tak z ekonomického hlediska,“ uvedl Singelhofen. „Pokud co nejdříve nezakážeme spalování PVC, budeme brzy zaplaveni obrovským množstvím nebezpečných odpadů a jedovatých emisí.“ „Tato zpráva je po zákazu nebezpečných hraček z PVC měkčených ftaláty dalším logickým krokem Evropské unie,“ uvedl MUDr. Šuta z české pobočky Greenpeace. Bohužel čeští politici si tyto problémy buďto neuvědomují nebo jsou pod vlivem firem, které profitují z výroby a prodeje PVC. Jinak si lze těžko vysvětlit, že v českých obchodech se s posvěcením Hlavního hygienika (HH) ČR prodávají jinde již dávno zakázané nebezpečné hračky z PVC. Také zákaz obalů z PVC byl z iniciativy ministerstva životního prostředí a přes odpor ekologických organizací odložen z roku 2001 až na rok 2008. „Doufáme, že havárie ve Spolaně Neratovice a současné kroky Evropské unie přimějí vládu a parlament k tomu, aby před problémy s PVC přestaly zavírat oči. Na podzim budou projednávány nové zákony o odpadech a o obalech, takže je šance na změnu k lepší.

Základem uspořádání prvků je jejich seskupení podle elektronového obalu tak aby ve skupinách nad sebou ležely prvky se stejným počtem valenčních elektronů. Přitom platí, že prvky, nacházející se ve společné skupině vykazují i podobné chemické vlastnosti. Někde bývá zvykem dělení skupin na hlavní a vedlejší, prvky v hlavních skupinách mají valenční elektrony ve sférách s a p, prvky vedlejších skupin doplňují valenční elektrony do slupek d a f.

Příkladem skupiny prvků jsou alkalické kovy, které (spolu s vodíkem) zaujímají místo v 1. skupině a mají vždy pouze jeden valenční elektron ve slupce s. Jiným příkladem jsou halogeny, prvky nacházející se v 7. hlavní skupině prvků se sedmi valenčními elektrony – dvěma ve slupce s a 5 ve sféře p.

Periodická tabulka – Uspořádání prvků dle jejich protonových čísel. Fyzikální a chemické vlastnosti daného prvku, jakož i jeho sloučenin, souvisí s jeho umístěním v tabulce. Tabulka je rozdělena do skupin a period. Začíná vodíkem umístěným v 1.periodě vlevo. Ve směru zleva doprava se zvyšuje protonové číslo prvků.

Perioda – Vodorovná řada prvků v periodické tabulce. Existuje sedm period. 1.perioda má jen dva prvky – vodík (H) a helium (He). 2. a 3. perioda má po osmi prvcích a nazývají se krátkými periodami. Periody 4. a 7. mají od 18 do 32 prvků. Nazývají se dlouhými periodami. Ve směru zleva doprava rostou protonová čísla od 1 po nejvyšší. Všechny prvky téže periody mají stejný počet elektronových slupek. Postupné změny v počtu elektronů vedou k postupným změnám v chemickém chování prvků v periodách.

Skupiny – Svislý sloupec prvků v periodické tabulce. Všechny skupiny jsou číslovány římskými číslicemi. Prvky téže skupiny mají stejný počet elektronů ve své vnější slupce a vykazují podobné chemické vlastnosti.
Skupiny s názvy –

I.skupina – Alkalické kovy
II.skupina – Kovy alkalických zemin
VII.skupina – Halogeny
VIII.skupina – Vzácné plyny

Vodík (H2) – je prvním a nejlehčím prvkem v periodické tabulce. Je to hořlavý plyn bez zápachu. Na Zemi se vyskytuje pouze ve sloučeninách. Je vyráběn ze zemního plynu a vodní páry za vysokých teplot nebo reakcí vodního plynu a vodní páry za přítomnosti katalyzátoru.
Je redukčním činidlem, na vzduchu hoří světle modrým plamenem, při vyšší teplotě reaguje s řadou látek, např. se sodíkem poskytuje hydrid sodný. Vodík se používá například při ztužování tuků, výrobě amoniaku, jako raketové palivo.
Reakce vodíku se sodíkem na hydrid sodný : 2Na(s) + H2(g) * 2NaH(s)
Vodík je redukční činidlem : CuO(s) + H2(g) Cu(s) + H2O(i) *

Prvky I. skupiny, alkalické kovy – jsou například Li, Na, K, Rb, Cs, Fr, …
- Lithium (Li) : – výskyt v přírodě je vzácný
- na vzduchu hoří narůžovělým plamenem
2Li(s) + 2H2O * 2LiOH(aq) + H2(g)
- Sodík (Na) : – jeho nejdůležitějším nerostem je sůl kamenná
- na vzduchu hoří oranžovým plamenem
- používá se jako chladící médium v jaderných elektrárnách
- Draslík (K) : – prudce reaguje např. s chlorem nebo vodou
- jako kov se využívá málo, ale řada jeho sloučenin má velký význam

Prvky II. skupiny, kovy alkalických zemin – jsou např. Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra, …
- Hořčík (Mg) : – v přírodě se nachází pouze ve svých sloučeninách (dolomit,…)
- na vzduchu hoří ostrým bílým plamenem
- používá se k výrobě slitin, např. pro letectví, je nezbytný pro fotosyntézu
( je součástí chlorofylu – rostlinného barviva ).
- Vápník (Ca) : – v přírodě se nachází vázaný v různých sloučeninách
- je obsažen v mléce a kostech
- v kyslíku hoří červeným plamenem
- používá se při výrobě vysoce kvalitní oceli a při výrobě uranu.

Přechodné prvky

Jsou to kovové prvky, pro něž je typická tvrdost, houževnatost, lesk, kujnost a tažnost,
Jsou vodiči tepla a elektřiny, mají vysoké teploty tání, varu a velkou hustotu.
Jsou to např. : Sc, Ti, V, Cr, Mn, Fe, Co, Ni, Cu, Zn, Y, Zr, Nb, Mo, Tc, Ru,
Rh, Pd, Ag, Cd, La, Hf, Ta, W, Re, Os, Ir, Pt, Au, Hg, …
Vnitřní přechodné prvky jsou vzácné a často nestabilní.
- Železo (Fe) : – poměrně měkký bílý a magnetický kov
- na vlhkém vzduchu se tvoří na povrchu železa rez
- možno chránit galvanizací ( pokovením vrstvou zinku )
- výroba oceli ze surového železa
- ocel se používá na řadu výrobků, jako auta, sporáky, chladničky, aj.
- železo se využívá k výrobě řetězů, poklopů na kanalizaci, aj.
- železo je také důležitým prvkem v lidské výživě
- Měď (Cu) : – načervenalý, měkký, ale houževnatý kov
- je to málo reaktivní kov
- na vzduchu se zvolna potahuje vrstvičkou zeleného síranu měďnatého
- nereaguje s vodou, ani s ředěnými kyselinami nebo zásadami
- reaguje s kyselinou sírovou a dusičnou
- používá se na slitiny, k výrobě drátů (měď má dobrou vodivost)
- Zinek (Zn) : – je stříbřitý, ale na vzduchu rychle ztrácí lesk
- reaguje s kyslíkem a kyselinou, rozžhavený s vodní párou
- používá se k pokovování železa a oceli, aby se zabránilo korozi

Prvky III. skupiny – jsou např. B, Al, Ga, In, Tl, …
- Hliník (Al) : – je nejrozšířenější kov na Zemi
- je tvrdý, tažný, kujný a dobrý vodič tepla a elektřiny
- reaguje se vzdušným kyslíkem a vytváří na povrchu vrstvičku Al2O3, jenž
zabraňuje další korozi
- používá se na výrobu fólií k balení potravin, dále slouží k vedení vysokého
napětí

Prvky IV. skupiny – jsou např. C, Si, Ge, Sn, Pb, …
- Křemík (Si) : – tvrdý, lesklý nekov šedé barvy a s vysokou teplotou tání
- nachází se v píscích a horninách jako oxid křemičitý a křemičitany
- křemík je polovodič proto se používá se k výrobě mikročipů
- Olovo (Pb) : – je to měkký a kujný kov, který se získává z galenitu (PbS)
- na vzduchu ztrácí lesk, zvolna reaguje s měkkou vodou, pomalu s Cl a
s HNO3
- používá se v olověných bateriích pro auta, v nemocnicích k odstínění
škodlivého rentgenového záření
- Uhlík (C) : – je to nekov, který se vyskytuje ve dvou formách – diamant a grafit
- tkáně živých organismů jsou tvořeny uhlíkatými sloučeninami a
živočichové dokážou tyto sloučeniny štěpit, aby získali energii
- uhlík se vyskytuje např. v koksu, v dřevěném uhlí, v oxidu uhelnatém,
v uhličitanech, aj. látkách
Rozpuštění uhlíku ve vodě na – CO2(aq) + H2O(l) * 2H(aq) + CO3(aq)
slabou kyselinu uhličitou

Prvky V. skupiny – jsou např. N, P, As, Sb, Bi, …
- Dusík (N2) : – je to dvouatomový plyn bez zápachu a barvy tvořící 78* atmosféry
- nachází se v buňkách, např. v bílkovinách
- kapalný dusík se používá k mražení potravin neboť jeho teplota je -196oC
- v podobě oxidu dusného se používá k narkóze
- Fosfor (P) : – v přírodě se nachází pouze vázaný ve sloučeninách
( hlavním nerostem je apatit )
- nejčastěji se vyskytuje ve dvou formách :
Bílý fosfor – jedovatá bílá látka, na vzduchu se sama vzněcuje
Červený fosfor – tmavě červený prášek, není vznětlivý ani jedovatý

Prvky VI. skupiny – jsou např. O, S, Se, Te, Po, …
- Kyslík (O2) : – plyn bez barvy a zápachu tvořící 21* atmosféry
- nezbytný pro život, podporuje hoření, silné oxidační činidlo
- rostliny produkují kyslík při fotosyntéze
- používá se v nemocnicích a při čištění odpadních vod
- Síra (S) : – je to žlutý nekov, nerozpustný ve vodě
- v přírodě se nachází volná v podzemních ložiskách
- hoří modrým plamenem za vzniku oxidu siřičitého
- používá se k vulkanizaci kaučuku, na výrobu H2SO4, léků a fungicidů

Prvky VII. skupiny, halogeny – jsou např. F, Cl, I, Br, At, …
- Fluor (F): – vyrábí se z kazivce a kryolitu
- reaguje téměř se všemi prvky
- přidává se do past na zuby jako fluorid
- Chlor (Cl) : – je to jedovatý, dusivý plyn
- je velmi reaktivní, proto se v přírodě vyskytuje pouze ve sloučeninách
- používá se k dezinfikaci vody v bazénech, používá se k výrobě
prostředků dezinfekčních
- řada prvků reaguje s chlórem za tvorby chloridů ( viz rovnice )
H2(g) + Cl2(g) * 2HCl(g)
- Brom (Br2) : – je to těkavá kapalina uvolňující jedovaté a dusivé páry
- v přírodě se nachází ve sloučeninách, které se nachází v mořských
organismech, minerálech a mořské vodě
- sloučenina bromu nachází uplatnění v lékařství, fotochemii a jako
desinfekční prostředky
- Jod (I) : – reaktivní krystalická látka
- je velmi málo rozpustný v čisté vodě, ale dobře se rozpouští v roztoku
jodidu draselného
- je důležitou složkou v lidské potravě, neboť nedostatek jodu ve stravě
způsobuje nedostatečnou produkci hormonů štítnou žlázou
- jod se vyskytuje v mořských chaluhách a rybách

Prvky VIII. skupiny, vzácné plyny – jsou např. He, Ne, Ar, Kr, Xe, Rn, …
- Helium (He) : – je to bezbarvý plyn bez zápachu, nachází se v atmosféře a je nehořlavý
- je zcela nereaktivní, neexistuje žádná jeho sloučenina
- helium se používá k plnění vzducholodí
- Neon (Ne) : – je to plyn bez chuti, zápachu a nachází se v atmosféře
- je zcela nereaktivní a nejsou známi žádné jeho sloučeniny
- používá se v reklamních výbojkách
- Argon (Ar) : – je to plyn bez barvy a zápachu
- používá se k plnění žárovek a fluorescenčních trubic
- Krypton (Kr): – je jednoatomový plyn bez barvy a zápachu
- je nereaktivní, jedinou známou sloučeninou je fluorid kryptonu
- používá se do laserů a fluorescenčních trubic
- Xenon (Xe) : – je to plyn bez barvy a zápachu
- je reaktivní, známo je jen několik sloučenin např. tetrafluorid xenonu, aj.
- používá se do obyčejných žárovek a žárovek v majáku
- Radon(Rn) : – je to radioaktivní plyn vznikající radioaktivní přeměnou radia